Článek
V dalekém Uzbekistánu si tak ramenatá dlouhovláska odbude další premiéru. „Světovou špičku ještě neznám, ale potkávám evropské soupeřky. Bude to velký skok a boje daleko náročnější. Mezi seniorkami je zápas hlavně o zkušenostech a o tom, jak je člověk vyzápasený," soudí rodačka z České u Brna.
Přípravu na šampionát jí před čtrnácti dny zkomplikovalo zranění kolena. „Týden jsem nemohla trénovat. Navíc po mistrovství světa juniorů na začátku srpna jsem měla týden pauzu, takže taky menší výpadek, ale snad se mi to podařilo dohnat a řekla bych, že forma je dobrá," doufá Hanzlíčková, startující v kategorii do 63 kilogramů.
Postupně mu přišla na chuť
Když jí bylo deset let, poprvé okusila, jaké to je bojovat na žíněnce. „Nastoupila jsem na základní škole do sportovní třídy v Brně-Řečkovicích a hlavní disciplínou byl zápas. Zpočátku to pro mě byla jen povinnost tam chodit, ale postupně jsem tomu přišla na chuť, zápas mě začal bavit, a i když jsem měla určité pauzy, vrátila jsem se a dělám ho dodnes," vypráví reprezentantka, která se v březnu přesunula do Prahy a je členkou Centra sportu Ministerstva vnitra České republiky. „Mám tady jiné podmínky, tréninky dvakrát denně, ubytování zajištěno v areálu, kde je hala. Jsem spokojená," ujišťuje mladá zápasnice, jejímž osobním trenérem je Jan Hocko.
Co ji vlastně na jejím sportu baví? „Jednoznačně kreativita. Člověk si může na žíněnce vymýšlet různé kombinace, je to hodně kontaktní sport a to mě baví, rvát se," směje se.
Přicházejí první zřetelné výsledky, s nimi pochvalná slova. „No právě. Motivuje mě to a zároveň trošku znervózňuje. Jak přišly úspěchy, je s tím spojeno očekávání. Větší nároky, větší stres. To je ta míň příjemná stránka. Ale převažuje radost z toho, když se o těch úspěších mluví," přiznává Hanzlíčková, která se na MS představí příští pátek.
