Článek
„Jsem šťastná, to je super! Poprvé jsem měla na závodech v očích slzy, když mi přišli říct, že mám to místo v Riu. V tu chvíli mi přestalo být líto, že nemám medaili,“ říkala spokojeně do telefonu věkem ještě juniorka.
„Nesledovala jsem ostatní závodnice a koncentrovala jsem se na svoje výstřely. Nepřemýšlela jsem ani o tom, že jsem třeba byla v některé fázi závodu blízko medaili. Možná ano, ale osmička v poloze vstoje byla asi tou ránou, která mě o ni připravila. Vždycky si říkáte, že to či ono mohlo být lepší, ale nelituji. Už účast ve finále je obrovským úspěchem a velkou zkušeností,“ dodala Mazurová.
Sýkorová střílela v křeči
Trochu smutku přeci jenom bylo po součtu výsledků družstev. „Nastříleli jsme stejně jako Korejky, v náš neprospěch rozhodla horší závěrečná položka. To zamrzí,“ přiznala Mazurová, ale hned se jí vrátil optimismus.
„Ve finále jsem byla s Adélkou Sýkorovou. Jsme kamarádky, a když jste ve finále s někým blízkým, je to psychická vzpruha. Adélka, stejně jako Martina Francová, umí dobře disciplínu vleže. Mně jde také, takže věřím, že v pondělí na tu medaili můžeme dosáhnout,“ říkala přesvědčivě.
Sýkorová skončila ve finále osmá. „Je to škoda, ale rozhodly dvě špatné rány v disciplíně vstoje. Hlavně ta šestka mě poslala dolů. Necítila jsem se dobře, nemohla jsem najít stabilní polohu, střílela jsem jako v křeči. Pak už jsem věděla, že závod nedopadne, ale koncentrovala jsem se tak, abych ze zbývajících výstřelu získala co nejvíc bodů a nebyla poslední s velkým odstupem,“ přiznala bronzová medailistka z OH v Londýně v této disciplíně.
