Hlavní obsah

Můžu umřít, oddechla si po splnění snu Růžičková a líbala Gehma

Pardubice

Sen se pro ni stal realitou. Martina Růžičková si mohla vychutnat jaké to je dovést do cíle koně ve Velké pardubické. Dokonce před Josefem Váňou. Na patnáctém místě ji donesl k vytoužené metě dvanáctiletý valach Rubín. Zářila jako sluníčko nad celým závodištěm.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Žokejka Martina Růžičková v cíli 124. Velké pardubické.

Článek
Fotogalerie

„Užila jsem si to strašně moc. Vždyť těch pádů na kolena a tohoto vstávání bylo opravdu hodně," připomínala nezdary z minulých let. A znovu mohlo být zle. Už na Taxisu, obávané čtvrté překážce, která na rozdíl od posledních ročníků tentokrát zase byla nemilosrdná. „S Rubínkem jsme to tam vyřešili. Pavel Kašný (žokej, který Rubína jezdil) mi dobře radil, ať ho nechám, že se z toho sám dostane," líčila nástrahy těžké bitvy a hned také vlepila pusu Peteru Gehmovi, kamarádovi a německému žokejovi, který kdysi v Pardubicích zářil, po těžkém úrazu už léta přijíždí jako divák na invalidním vozíku.

„Vyšlo to i díky Peterovi, koupil mi brýle," říkala šťastná jezdkyně. Neláká ji po úspěšném pokus nějaký další? „Nikdy se nemá říkat nikdy, ale ta řehole je strašná, a bude mi jednapadesát..." připomínala následovnice Laty Brandisové, Evy Palyzové a dalších žen v historii dostihu. Před ní ho jako poslední příslušnice něžného pohlaví dokončila před sedmnácti lety Lucie Baluchová. „Mám i další plány. Už jsem dopsala knihu ´Jak jsem to nedokázala´. Teď k tomu jen přidám slůvko málem," usmívala se Růžičková.

„Velká je pořád úžasný závod. A jsem rád, že to Martina dokázala," dodal Gehm.

Reklama