Hlavní obsah

Březinovi chybí NHL i přítelkyně. Musel jsem se z Ameriky vrátit kvůli financím, vysvětluje

Michal OsobaPrávo
Aktualizováno

Zámořská anabáze krasobruslaře Michala Březiny skončila po dvou letech, na závody v nové sezóně už opět vyráží z tréninkového střediska v německém Oberstdorfu. První start v seriálu Grand Prix ho čeká za necelé dva týdny v Kanadě.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Krasobruslař Michal Březina před odletem na Zimní olympijské hry v Soči.

Článek

Změnilo se v Oberstdorfu něco za dva roky, co jste byl pryč?

V podstatě nic. Všechno je stejné, akorát lidi se tu vyměnili.

Proč jste se vlastně rozhodl k návratu z amerického Hackensacku?

Po sezóně jsme já ani rodiče nevěděli, jak to bude vypadat s financemi. Všude se mluvilo o tom, že v té poolympijské sezóně nebude individuální sport tak podporovaný. A příprava v Americe samozřejmě něco stojí, bohužel na to nebyly finance.

Byl to jediný důvod, nebo jste pod trenérem Petrenkem očekával ještě lepší výsledky?

Myslím, že mě pobyt v USA výsledkově trošku posunul, ale hlavně mě posunul v tom, jak se stavím k tréninku, naučil jsem se samostatnosti. Člověk musí vědět, že nemá trenéra k tomu, aby mu říkal, co má dělat. Musí to dělat sám. Ale hlavním důvodem návratu byly finance.

Můžete srovnat, jak velký rozdíl je ve financování sezóny v zámoří a v Evropě?

Ten rozdíl je dost velký. Nejen v nákladech na trénování, ale i na bydlení a na život.

Kdyby se finance podařilo sehnat, je možné, že se do zámoří vrátíte?

Určitě bych tam rád jezdil aspoň na nějaká soustředění, kdyby to šlo, protože podmínky tam jsou velmi dobré. Ale v letošní sezóně to nebude.

S trenérem Fajfrem jste tedy plynule navázali na vaši předchozí spolupráci?

Přesně tak, ale některé věci jsem si přenesl i z tréninku s Viktorem Petrenkem. Na nic jsem si nemusel zvykat, určitě to byla jednodušší změna než před dvěma lety. Hlavně mi pomáhá trenér Fajfr, abych v tréninku ze sebe dostal všechno. On je přece jen svéráznější osoba. Když něco řekne, člověk radši jede a udělá to, než aby přemýšlel, co mu má odpovědět. (úsměv)

Je něco, co vám z Ameriky chybí?

Určitě sledování hokeje. Na kluky z New Jersey se musím koukat jen přes počítač…

Ani s přítelkyní krasobruslařkou Danielle Montalbanovou se teď nevídáte tak často.

To ano, ale možná se to změní. Byla tu na pár dnů a měla zkoušku s jedním klukem, s nímž by mohla bruslit. Když se to dobře vyvine, možná přijede za mnou a bude tu taky trénovat.

Vy jste si formu otestoval druhým místem při tradiční Nebelhorn Trophy, na Grand Prix do Kanady tedy vyrazíte s optimismem?

Snad jo, všechno funguje, cítím se dobře. První závod se povedl celkem dobře, doufám, že to tak půjde i ve zbytku sezóny.

V původním plánu byla už italská Lombardia Trophy, z níž jste se ale odhlásil.

Něco na nás padlo, nějaký žaludeční virus. Den před krátkým programem jsem strávil na záchodě, naštěstí to docela rychle odeznělo a byl jsem schopný jet Nebelhorn trophy.

V Grand Prix vám byly přiřazeny závody v Kanadě a Rusku. Jste za tyto destinace rád, nebo byste v seriálu našel oblíbenější podniky?

Asi všichni krasobruslaři mají nejradši Japonsko, ale já jsem spokojený. Každý závod Grand Prix je specifický, jenže na ledě je úplně jedno, jestli jste v Rusku, Japonsku nebo Číně.

Volnou jízdu v nové sezóně jezdíte na hudbu z Figarovy svatby, proč jste zvolil právě ji?

Hlavně jsem chtěl něco úplně nového. A jediné, co mě napadlo, byla klasika. Figarovu svatbu všichni dobře znají a na ledě vyzní mnohem lépe než jiné klasické kusy. Hlavně trenér a choreograf byli přesvědčeni, že to je hudba, na kterou bych měl jezdit, tak jsem ani neměl na výběr… Když mi tu hudbu poslali z Kanady sestříhanou, bylo to úžasné, sám jsem nevěřil, že je možné, aby se mi tak líbila klasická hudba. (úsměv)

Kolik čtverných skoků plánujete ve svých jízdách zařadit?

V krátkém programu zůstává jeden. Nemá smysl jich dělat víc, i s jedním čtverným skokem v čistém krátkém programu se dá dostat přes osmdesát bodů. Ve volné máme naplánované tři čtveráky. Salchow funguje bez problémů a na toeloopu pracujeme, aby se dostal na stejnou úroveň. Věřím, že se bude v sezóně zlepšovat.

Minulý rok jste zvažoval i zařazení čtverného flipu, což by byla rarita…

Vloni v létě jsme o tom přemýšleli, ale to bylo spíš jen takové chvilkové nadšení, že jsem jich pár udělal, tak jsem myslel, že budu schopný je předvést i v závodě. Ale jak jde sezóna, skočil jsem třeba jednoho za týden, to se pak nedá zařazovat. Určitě se dá zkoušet v rozjížďkách nebo trénincích, aby ostatní věděli, že ho umím, ale v závodě to s ním nebude tak jednoduché.

Lákalo vás i studium trenérské licence. Už jste k tomu učinil nějaké kroky?

Zatím na to nebyl čas, ale po sezóně bych si ji chtěl udělat. Přece jen pro budoucnost je to důležité, a myslím, že studium by mi pomohlo i jako závodníkovi.

Už v Oberstdorfu zkoušíte předávat rady mladším krasobruslařům?

Je tu Petr Kotlařík, což je šikovný junior z Brna, s ním jsem na ledě každý den. Snažím se mu trošku pomoct, aby si víc věřil, a i si na něm vyzkoušet, jak se člověk cítí jako trenér. Zatím si na obou juniorských Grand Prix zajel osobní maximum, tak snad to není špatné. (úsměv)

Reklama

Související témata: