Rubriky:

Ostatní

Vnitřní spory by neprospěly nikomu, míní Erbanová po odchodu od trenéra Sáblíkové

31. října 2014 13:47 - Praha

Od mantinelů, kde řádila s hokejkou mezi kluky, se vyhoupla až do jednoho z nejlepších rychlobruslařských týmů světa. Karolína Erbanová, která jako malá hrála hokej za Vrchlabí a od čtrnácti se věnovala rychlobruslení po boku Martiny Sáblíkové, se od začátku letošní sezóny připravuje v Nizozemsku. Stala se členkou týmu Continu, kde je kupříkladu i Ireen Wüstová, což je největší soupeřka Sáblíkové. Smlouva zní na dva roky s dvouletou opcí. Erbanová věří, že v daném čase jí speciální tréninky na krátké tratě (500 a 100 metrů) pomohou ke skoku mezi absolutní špičku.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Martina Sáblíková říkala, že jste se dlouho neviděly a prakticky spolu nejste v kontaktu. Jak nyní bude vypadat vaše spolupráce při závodech?

Situace není ideální. Až do léta byla osm let v mém životě denně, teď jsme každá jinde, neviděly jsme se. Ale já se na ni těším, sledovala jsem ji na kole při cyklistickém mistrovství světa a fandila jí. Sleduji i naše juniorky, zda zajely limity, abychom mohly to české bruslení povznést. Pořád mám v sobě českého ducha. Věřím, že náš vztah bude v pohodě.

Složitější asi bude vztah s Petrem Novákem, trenérem reprezentace a Martiny Sáblíkové.

Věděla jsem, že to nebude lehké. Když odejde sportovec z týmu po dost dlouhé spolupráci... Věřím, že to Petr pochopí ze sportovního hlediska. Já si uvědomuji, že rychlobruslení v Česku s Martinou vytáhl, bez něj by už v naší zemi nebylo. Jsem si moc dobře vědoma, kolik mi věnoval času i finanční podpory. Že mi připravoval tréninky i závodní program. Neutíkám nevděčně. A pokud má kariéra půjde nahoru, tak začáteční kroky nemohou být nikdy opomenuté, protože počátečních osm let bylo nejdůležitějších. Na to nikdy nezapomenu.

Probírala jste s trenérem Novákem, jak bude zajištěno vaše nominování na závody, do nichž vás musí nahlásit trenér národního výběru?

Daná situace v českém bruslení vznikla poprvé a musí se nějak ošetřit, je třeba nastavit podobu té spolupráce spolupráci. Za čas nás bude víc, než má Česko vyjetých míst, přijdou tedy ke slovu kvalifikace a v závodech budou startovat ti nejlepší. Stejný model funguje i v ostatních zemích. Při minulé návštěvě Čech jsem s Petrem Novákem mluvila a domluvili jsme se na podobě spolupráce. Je pochopitelné, že chce znát mé výkony. Vše se bude dolaďovat postupně v průběhu prvních závodů Světového poháru, vztahy musí projít určitým procesem. Dusná atmosféra by nikomu neprospěla. Jsme malý sport a vnitřní spory by nepřidaly na výkonnosti Martině Sáblíkové, ani mně. I proto doufám, že se najde nějaká schůdná cesta.

Řešili jste i možnou otázku finančního vyrovnání za tzv. výchovné?

Téma jsme nakousli. Jde o jeden z mnoha bodů, který je třeba dořešit. Ale více jsme se bavili o kritériích pro Světové poháry.

Jste v jednom týmu společně s Ireen Wüstovou, což je hlavní sokyně Martiny Sáblíkové. Jaká je vaše spolupráce?

Martinu spolu neřešíme, to rozhodně ne! Ireen přišla do týmu až po mně. Trochu jsem se bála, Ireen jsme vždycky pozorovali s odstupem a nějak jsem nevěděla, co si o ní myslet. Pro ni šlo rovněž o velkou změnu, protože není klíčovou postavou klubu, ale jednou z devíti holek. Jde pro ni o velký krok po mnoha letech.

Byl přestup velkou změnou z tréninkového hlediska?

Rozhodně. Objem není určitě v tak velkém měřítku jako v minulosti. Dost jsem toho nasprintovala na dráze. Skákali jsme jinak, kolo jsme používali odlišně. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na jiné tréninky v posilovně. Rozhodně mě hodně baví pohybovat se na ledě s holkama, co jedou stejné tratě.

Máte k dispozici osobního trenéra speciálně na krátké tratě?

Janni Romme a Marianne Timmer, bývalí olympijští vítězové, se starají o celý tým, který čítá devět lidí.

A pokud vezmete odlišnost v civilním životě?

Podmínkou týmu bylo, abych se přestěhovala. V Česku není dráha, tréninky probíhají pořád na suchu. Domů jezdím už jen na návštěvu. Tudíž mám apartmánek pět minut od haly. Musela jsem si zvykat na odlišnosti ve stravování, lidé jsou jiní. A ta řeč. Osmdesát procent dne nevím, co se říká. Zpočátku kvůli mně v týmu hodně mluvili anglicky, ale pak už to omezovali. Musela jsem odstoupit od teplého oběda, což pro mě bylo dost těžké. Oni to řeší sendvičema, což pro mě jako velkého gurmána bylo složité.

Pustila jste se do studia nizozemského jazyka?

Ano. Mám učitelku. Jde o jazyk gramaticky lehčí, než je němčina. Byla jsem ráda, že nemají žádné pády. Ale ten jejich přízvuk... Oni na mě víceméně mluví pořád už jejich jazykem, abych se učila. A je to tak lepší.

ram, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní