Článek
Hezčí dárek k nedělním 29. narozeninám jste si asi nemohl dát.
Pro mě je to druhý největší bodový zisk v kariéře po turnaji Grand Prix Gold v roce 2010, než jsem omarodil. Významný je i tím, že celý rok byl hodně nahoru dolů, měl jsem spoustu zranění i aktivit okolo. Teď přišel dobrý výsledek v dobrý okamžik.
Není vám teď líto, že byl US Open posledním turnajem roku?
To víte, že je. Já se přitom těšil, až z Ameriky přiletím domů, po dlouhé době jsem si naordinoval tři týdny aktivní dovolené a teď bych nejradši jel hned na další turnaj.
Zmínil jste, že letošek byl náročný i kvůli řadě aktivit mimo badminton. Plánujete je příští rok, kdy se začíná bojovat o olympiádu v Riu, omezit?
Rozhodně. To byl důvod, proč jsem třeba s nadačním fondem (STK pro chlapy na prevenci rakoviny - pozn. red.) začal dřív, aby se rozjel a během olympijské kvalifikace nebylo třeba řešit tolik věcí. Většina aktivit je ale spojena se sponzory, což dělám proto, abych na olympijskou kvalifikaci měl dost peněz, mohl tu mít trenéra a jezdit po turnajích.
Máte už finančně zajištěnou účast na důležitých turnajích?
Bohužel ještě ne, poměrně zásadní částka schází. Dva dlouhodobí partneři se rozhodli spolupráci ukončit a je těžké je nahradit. Věřím, že i díky těmhle úspěchům se podaří najít silného partnera. Nikdy to nebylo snadné, na náš malý sport jsou částky poměrně velké. Je to boj, ale zvládl jsem to nějakých dvanáct let, věřím, že zvládnu i poslední sezóny.
Máte jasno, že po olympiádě v Riu s badmintonem skončíte?
Teď si neumím představit, co by se muselo stát, abych se rozhodl jinak. Sportovní život je báječný, ale vysiluje mě, že člověk nemá klid na tu sportovní stránku. Ve stejném čase na ni musí hledat peníze, to zase ubírá energii a výsledky nejsou takové. Je to takový začarovaný kruh, krysí závod, který mě nebaví. Těším se, až tu energii budu moct investovat i jinam.
