Hlavní obsah

Jako fotbalem se neuživím, ale nestěžuji si, říká lezecký čaroděj Adam Ondra

Praha

Čarodějův učeň, Harry Potter. Přízviska, která se vážou ke sportovnímu lezci Adamu Ondrovi, napovídají, že jeho dovednosti přesahují hranice běžných lidských schopností. Jednadvacetiletý zázrak loni získal jako první závodník v historii tituly mistra světa v lezení na obtížnost i boulderingu a brousí si zuby na skalní projekty v dosud nezvládnuté klasifikaci.

Foto: Tomáš Binter

Adam Ondra třímá trofej pro mistra světa v lezení na obtížnost. Ve španělském Gijónu triumfoval nedlouho poté, co ovládl v Mnichově MS v boulderingu.

Článek
Fotogalerie

Neuvěřitelná sbírka za poslední rok. Máte dva tituly mistra světa, jako jediný jste zvládl všechny tři nejtěžší skalní linie na světě v klasifikaci 9b+, završil jste stovku přelezů v obtížnosti 9a. Slýcháváte často, že jste chodící lezeckou legendou?

Zase tak často ne, legenda je spíš spojená s vyšším věkem. Ale nikdy jsem si nepředstavil, že bych mohl být dvojnásobný mistr světa. Naopak jsem možná myslel na celkové vítězství ve Světovém poháru, kde jsem nakonec skončil třetí, ale i tak je spokojenost s uplynulou sezónou obrovská.

Který titul byl těžší?

Určitě ten v lezení na obtížnost, kterou považuju za královskou disciplínu sportovního lezení. I proto, že jsem tělesnou konstitucí spíš boulderista a dostat se do vrcholné formy pro obtížnost je věc tvrdého tréninku. Zároveň tím, že jsem veškerý trénink věnoval obtížnosti, tak o to víc potěšilo, že jsem dokázal získat zlato i v boulderingu.

Usain Bolt diktuje vývoj světového sprintu i díky svému atypickému somatotypu. Jste vy fyziologický ideál pro lezení?

Je těžké říct, jaký typ je pro lezení ideální. Možná je lepší být menší, lehčí, s kratšími svalovými vlákny. To je z hlediska čisté síly asi výhoda. Já jsem spíš delší, ale vím, jak se hýbat. A i když nemám takovou sílu, tak někde dosáhnu dál. Takže určité fyziologické předpoklady asi mám, hlavně je ale umím využít. To je podle mě to nejdůležitější. Já mám třeba 185 cm výšky a stejně dlouhé rozpětí rukou. Což je dobré na chyty, které se berou zespodu, s delšíma rukama v poměru k tělu by to šlo hůř. Když ale má lezec 160 cm, tak aby někam dosáhl, už je třeba opičí index (rozpětí rukou mínus výška) mít.

Disponujete arzenálem lezeckých dovedností, který nikdo další nemá?

Určitě jsou pohyby, které mám rád a dokážu využít je ve svůj prospěch. Umím třeba extrémně „vykozit" nohu, rád používám patu a mám silné palce. To hraje roli v dlouhých vytrvalostních cestách, kde při jiném úhlu úchopu pomocí palce dokážu odlehčit namáhanému předloktí.

Významným faktorem ovlivňujícím výkony v horolezectví i sportovním lezení je strach, především z pádu. Jak je složité ovládnout dokonale mentální stránku?

Při sportovním lezení jsou cesty dobře zajištěné a těžké linie jsou většinou v převisu, takže případný pád je do prostoru. Je naprosto přirozené se bát, když je člověk nad jištěním a musí věřit lanu a karabinám. Ale tím, že jsem takových situací řešil milión, tak to pro mě nepředstavuje problém. Je to rutina.

Přesto, považujete lezení za nebezpečný sport?

Beru to tak, že smrtelně nebezpečný je sám život. Každý krok na ulici s sebou nese určitá rizika. Mám to nastavené tak, že jsou rizika, která jsem ochoten přijmout, jiná už ale ne. Například nejištěné sólolezení nejsem schopen akceptovat.

Ocitl jste se někdy v situaci, kdy vám blesklo hlavou: Tak teď to není úplně dobré?

Nelezu jen sportovní cesty, pohybuju se i v horách nebo na pískovcových skalách se specifickým typem jištění, a několikrát se takové situace objevily. Sám sebe jsem ale překvapil, že jsem dokázal zachovat chladnou hlavu a lézt dál. Věděl jsem, že mohu stoprocentně důvěřovat vlastním schopnostem, navíc v těchto náročnějších podmínkách nelezu cesty na samé hranici svých možností.

Své vlastní hranice posouváte neustále dopředu. Máte už v hlavě projekt, kterým byste mohl otevřít zatím nikdy nezvládnutou obtížnost 9c?

Několik takových projektů je. V Norsku, v USA, v Itálii, ale také v Moravském krasu mám vyhlédnuté linie, které zatím nedokážu přelézt. Obtížnost se tam pohybuje zřejmě v dosud nevylezené klasifikaci 9c. Což je obrovská motivace k tréninku.

Jaký je vlastně život českého lezce-profesionála?

Žiju v Brně, studuju vysokou školu, trénuju. Nestěžuju si. Jediné, co mi chybí, je velká tréninková stěna pro lezení s lanem, jako mají třeba v Innsbrucku.

A finanční zajištění?

Jsem členem Českého horolezeckého svazu, který podporuje mou účast na závodech. Jinak mám vlastní, většinou zahraniční sponzory ze světa outdooru. Člověk se tím neuživí jako třeba fotbalem, ale pokud je mezi nejlepšími, tak si dokáže zajistit finanční svobodu. A může se věnovat tomu, co ho baví.

Váš sport není zcela rozšířený v povědomí veřejnosti, mezi lezci jste ale celebritou. Jak se s popularitou sžíváte?

Nelezu kvůli tomu, abych byl známý. Baví mě to, že můžu na lidi zapůsobit a inspirovat je. To je krásné.

Vysvětlení lezeckých pojmů
Klasifikace lezecké obtížnosti
Stupnic, které charakterizují obtížnost konkrétního (horo)lezeckého výstupu, je několik. Mezinárodní horolezecká unie (UIAA) klasifikuje čísly 1–12, na českých a saských pískovcích se ujalo číslování římskými číslicemi. Ve sportovním lezení je zvykem označovat linie francouzskou klasifikací, jejímž současným stropem je číslo 9b+, což odpovídá stupni 12 UIAA.
Lezení na obtížnost a bouldering
Dvě z disciplín sportovního lezení. Závody na obtížnost se konají na vysokých stěnách, na nichž závodníci jištění lanem usilují o dosažení nejvýše položeného chytu, ideálně úplného konce cesty, který se označuje jako top. Bouldering je vysoce silová disciplína, při níž lezci bez jištění usilují o dosažení topu na profilech o maximální výšce čtyři metry. Časté pády tlumí dopadové matrace. Dalšími odvětvími závodního lezení jsou lezení na rychlost či lezení v ledu.
Kozí noha
V souboru lezeckých pohybů se nachází řada technických fines, které umějí usnadnit postup vytyčeným směrem. Jedním z nich je i tzv. kozí noha. Jde o specifický pohyb, prováděný především při lezení v převisu, spočívající ve vytočení nohy na špičce tak, aby se koleno protlačilo ke stěně. Tím se ke stěně přiblíží celé tělo a odlehčí se namáhané ruce.
Campus Board
Jedna ze speciálních lezeckých tréninkových pomůcek, kterou poprvé využil Němec Wolfgang Güllich při přípravě na přelez cesty Action Direct. Jde o závěsnou desku, na níž jsou umístěny lišty různé tloušťky. Pohyb po lištách nahoru a dolů bez použití nohou slouží k vylepšení výbušné a kontaktní síly v prstech a pažích. Campus je určen jen pro trénované jedince, pro začátečníky představuje vis na lištách významné riziko poranění.

Reklama