Článek
Vítězství Martiny Sáblíkové na třech kilometrech vypadalo, jako by si s Ireen Wüstovou hrála. Nechala jí začátek a pak ji přejela. Bylo to tak kontrolované?
Myslím si, že závod kontrolovala. Když rozjela dvoustovku, viděl jsem že Wüstová takticky zpomalila. Martina tam musela také zpomalit, aby vyjela za ní. Zdálo se mi, že zpomalila docela hodně. Nechytla se pořádně do háku, takže jsem si říkal, že ji to bude stát velké úsilí, aby znovu nabrala rychlost. Ale Martina se rychle rozjela a postupně šla před ní.
Byl to klíčový moment závodu?
Byl, protože Martina za to musela vzít. Ireen v momentě, kdy byla za ní, nabrala rychlost a pomalu jí odjížděla. Ale hned další kolo jsem viděl, že Martina je rychlejší, jde před ní a začal jsem věřit, že vyhraje. To už je čtvrtý závod, který Martina takhle takticky odjela.
Kdy jste si byl jistý jejím vítězstvím?
V okamžiku, kdy šla před Wüstovou, tak jsem věděl, že na tom je dobře. Mohla na jednu stranu počkat, ale ona Ireen donutila zrychlit. A to je na konci pak znát. Wüstová nemá takový závěr. Obě závod odjely velmi takticky.
Vaše svěřenkyně získala jedenáctý titul mistryně světa, devátý na individuálních tratích. Kam byste ho zařadil?
Cením si každého vítězství, po němž se hraje hymna. Bylo to krásný, zazpíval jsem si ji. Už jsem nebrečel, ale užíval jsem si to. Bavil jsem se s ní před závodem, že může vyhrát, podle toho, co předvádí v tréninku. Když jsem pozoroval Ireen, tak jsem se utvrdil, že šance tady je. Martina mění statistiky, už má hodně medailí z jednotlivých tratí, a může se dostat na druhé místo v historickém žebříčku. A jako Česká republika jsme na mistrovství světa podle mne třetí. Porážíme země jako Rusko a Německo.
Po závodě říkala, že ji finiš stál spoustu sil. Jak ji dáte dohromady?
To není problém. Jezdili jsme čtyřboje, dvě tratě denně. Ve čtvrtek za mnou přišli z jury, že Martina, která byla jako rezerva, může startovat i na kilometr. Před závodem jsem jí to neříkal, po něm jsem za ní přišel, že ji z kilometru odhlásím, nebo jestli chce startovat. Ona řekla, že nepojede, což jsem samozřejmě čekal. Pětka je naší prioritou. Fakt, že jeden den jede trojku a druhý pětku, by nemělo mít žádný vliv. Martina se vyjede na kole, a když se dobře vyspí, bude to dobré. I kdyby v noci dobře nespala, má na přípravu celý den, může se dospat odpoledne, protože pojede až v půl desáté večer.
Lze brát dobrý čas na tři kilometry i jako dobrý předpoklad pro nedělní patnáctistovku?
U Martiny je to na patnáctistovce dost ošemetné, protože se do toho nesrovná. Když jede za trojku 4:02 minuty, tedy jede každou patnáctistovku za 2:01 minuty. Ale měla by jet tak 1:57. Když se do toho nesrovná, tak to nezajede. Uvidíme, jaký bude led, nejrychlejší tady není.
Led je tu i podle Sáblíkové hodně těžký. Připravujete na něj nějak speciálně brusle?
Ve čtvrtek jsem jí je ohýbal. Ne kvůli ledu, dával jsem je do pořádku tak, aby byly ideální pro její techniku jízdy. Aby měla stoprocentní odraz. A odrazů je na třech kilometrech dost, když vezmeme, že jede šest až osm kroků na rovině a čtrnáct v zatáčce. Brusle na to musí být upravené, při tom já je ohýbám prakticky na koleně.
