Rubriky:

Ostatní

Pro zlato se hnala i s krvácejícím prstem. Sáblíkové po dalším triumfu aplaudovala celá hala

13. února 2015 23:12 - Heerenveen

Sedmé zlato na pět kilometrů z mistrovství světa! Rychlobruslařka Martina Sáblíková potvrdila v pátek večer svoji suverenitu na této trati. Během dvou dnů získala v Nizozemsku dva nejcennější kovy. Ze světových šampionátů jich má už dohromady dvanáct. I když znovu odsunula na druhé místo nizozemskou závodnici, tentokrát jí zaplněná heerenveenská hala Thialf už mohutně aplaudovala.

 

Peter Dejong, ČTK/AP

Nebylo vám před vaší rozjížďkou trochu úzko, když domácí Carlijn Achtereekteová zajela čas 6:54,49 minuty?

Zrovna jsem se vrátila z rozklusávání. Podívala jsem se na dráhu, její čas a trochu se mi protočily panenky. Blesklo mi hlavou, že by to mohlo být tentokrát stříbro. Její čas byl výborný. S trenérem Petrem Novákem jsme se pak bavili, za kolik jezdila jednotlivá kola. On říkal, že za čtyřiatřicet sekund, takže náš plán byl, abych je jezdila co nejdéle pod třiatřicet sekund. Nakonec to vyšlo. S časem 6:52,72 minuty jsem spokojená, ale byl to hrozně těžký závod.

Sledovala jste, jaké časy máte oproti Achtereekteové?

Ne, sledovala jsem tabuli. Jen jsem poslouchala, co na mě křičel trenér. Křičel, že jezdím za těch třicet tři, tak jsem si říkala, že by to nakonec mohlo dopadnout. Petr byl klidný, tak jsem zůstávala také klidná.

Kdy jste si byla jistá zlatem?

Až po projetí cílem. Ani v poslední zatáčce nevíte, co se může stát. Všechny závodnice se pečlivě připravovaly, Achtereekteová dokonce nejela ve čtvrtek trojku. Trochu jsem nevěděla, co od toho čekat.

Byla jste před startem hodně nervózní?

Docela ano, ale Petr říkal, že zlato už mám, takže ať to dopadne, jak chce, s prázdnou už neodjedu. Měla jsem ale obrovskou podporu od kouče i týmu.

Nohy po trojce bolely?

Ani ne. Náš fyzioterapeut Tomáš Rak mě ve čtvrtek masíroval tři čtvrtě hodiny a v pátek znovu. Měla jsem na lýtkách nějaké boule. Patří mu obrovský dík. Vyspala jsem se, jak bylo potřeba. Nohy mě poslouchaly opravdu dobře. V této sezóně se cítím dobře. Pomohl mi náš nový polský mužský sparing. Pořádně mě honí, kolikrát to bolí. V týmu je také obrovská pohoda.

Bylo před pětkou něco, co vám den znepříjemňovalo?

Jen to nekonečné čekání, takhle pozdě jsem ještě nezávodila. Takové čekání je tak trochu na hlavu, ale zvládla jsem to. Bratrovi Milanovi jsem psala, že se bojím, on mi odpověděl, že to zvládnu. Mám kolem sebe skvělé lidi.

Trenér Novák říká, že máte nejlepší formu od roku 2007. Cítíte to stejně?

Asi to bude pravda, když to říká.

Dvě medaile máte, získat můžete i další, v neděli na patnáctistovce a v závodě s hromadným startem. Rozšíříte sbírku o další zlaté?

Jo? A kdo bude na patnáctistovce brzdit třeba Boweovou? Závod s hromadným startem je pak hrozně nevyzpytatelný, je to loterie. Můžete bodovat v jeho průběhu, ale rozhoduje závěrečné kolo a projetí cílem. Hrozně se taktizuje, všichni spoléhají na finiš. Ale Petr má vymyšlenou taktiku na zlato, asi pojede za mě (smích). Uvidíme. V každém případě jsem spokojená a zbytek šampionátu si užiju. Už nemám co ztratit. Petra asi nepřemluvím, aby mě z některého závodu odhlásil. Snad ale nebudu muset v sobotu na led a jen se projedu na kole nebo proběhnu (prosebně se dívá na kouče).

Na pěti kilometrech máte sedm zlatých z mistrovství světa a dvě z olympiád. Který závod byl nejtěžší?

Nejtěžší bylo vítězství v roce 2010 na olympiádě ve Vancouveru, tam jsem si musela hrábnout, protože Němka Stephanie Beckertová zajela fantastický čas. Porazila jsem jí, ale poslední síly jsem tehdy vytáhla snad až z palce u nohy. Pak by přišel tenhle závod, a po něm ten loňský olympijský v Soči, kde mi zase dávala zabrat Ireen Wüstová.

Když jste v pátek sledovala poslední rozjížďku, byla jste už v klidu, nebo nervózní?

Claudia Pechsteinová jela výborně, kola i pod třicet dva sekund. Jenže jsem ji moc nesledovala. Po závodě jsem zjistila, že jsem si rozřízla prst na pravé ruce. Zřejmě už před startem, když jsem si stahovala led z bruslí. Zrovna mě ošetřovali. Ale stejně na tom byla moje soupeřka z předposlední rozjížďky Kanaďanka Ivanie Blondinová. Také si rozřízla prst. Tekla z nás krev a my jsme nevěděli, čí vlastně je. Po závodě jsme zjistily, že nás obou. Claudii jsem sledovala až dvě kola před koncem, to už jsem věřila, že vyhraji.

Na pěti kilometrech jste suverénní, v podstatě je to o tom, kdo získá zbývající dvě medaile. Hledáte těžko motivaci?

Vůbec ne, když někdo zajede čas jako Achtereekteová, mám o motivaci postaráno.

Pátek, ač třináctého, je nejúspěšnějším dnem českého rychlobruslení na mistrovství světa. Během tří hodin vaše zlato a bronz Karolíny Erbanové na kilometru. Jak tenhle fakt vnímáte, navíc, když Česko momentálně vede i co do počtu zlatých medailí?

Je to skvělé! Na Káju jsem koukala sice v televizi, ale prožívala jsem její závod a měla po jejím úspěchu slzy v očích. Potkaly jsme se pak krátce v hale. Dvě tu závodíme a máme tři medaile. To je pecka! A co se týká toho vedení, to je momentální, změní se, ale i tak je to skvělé, Česko je rychlobruslařská velmoc (úsměv).

Usíná se po takovém úspěchu v klidu?

Kdepak, budu si závod přehrávat v hlavě, ale v sobotu mám volno, tak to nebudu hrotit. Dám si dvě skleničky vína od rodičů Elišky Dřímalové a půjdu si lehnout.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní