Článek
Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková na MS ve víceboji.
Už před závodem říkala pro Sport.cz a Právo, že o medailových ambicích bude mluvit až po sobotním závodě na 500 metrů. V něm si zajela osobní rekord a vytvořila si skvělou pozici pro další tratě. „Jistá medailí jsem si ale nebyla, i když čas byl kvalitní. Jsou to čtyři závody. Až po trojce, kterou jsem také zajela v osobním rekordu, jsem si říkala, že by to na medaili mohlo vyjít. Na jakou, o tom jsem ale nespekulovala. Čtyřboj je strašně nevyzpytatelný,“ řekla v neděli před půlnocí do telefonu.
V nedělní patnáctistovce na největší soupeřky příliš neztratila a na vedoucí Richardsonovou potřebovala na pět kilometrů najet šest sekund. „Ono se to řekne, že to není moc, ale pro mě to bylo těžké hlavně psychicky. V hlavě mi strašila pětka z roku 2011, kdy jsem tady na ní upadla. Nemohla jsem se toho zbavit. Jela jsem tak, abych neudělala žádnou chybu. Fyzicky i psychicky to byl pro mě nejtěžší závod tady v Calgary,“ prozradila, co se jí honilo hlavou cestou za zlatem.
Richardsonová vadla, Sáblíková začala věřit
Ani po výborném výkonu na pět kilometrů si však nebyla jistá nejcennějším kovem. „Po mně jela pětku ještě Richardsonová, která po třech disciplínách vedla. Pět kilometrů nejezdí, takže jsem nevěděla, co od ní čekat. Sama jsem měla ze své jízdy dobrý pocit. Po půlce její pětky jsem doufala, že zlato vyjde, protože začala vadnout. Po třech kilometrech už jsem měla skoro jistotu. A vyšlo to. Jsem šťastná, že mám tohle zlato,“ oddechla si Sáblíková.
V Calgary bývá tradičně rychlý led, který společně s vysokou nadmořskou výškou přeje výborným časům. Tentokrát to bylo jinak. „Byl hodně těžký a pomalý. Každý závod stál víc sil. Říkal nám, že to je kvůli mimořádně vysokému tlaku. Trojku jsem rozpálila a síly pak rychle ubývaly. Ale jsem spokojená s výkony na všech čtyřech tratích, i když to v neděli bylo bez osobních rekordů. Byl to hrozně těžký víkend a jsem moc ráda, že se ho podařilo dotáhnout do zlatého konce,“ radovala se česká rychlobruslařka, které fandila téměř stovka krajanů, kteří za ní přilétli z různých koutů Ameriky. „Byli báječní! Ohromně fandili. Vytvořili mi skvělou atmosféru. Patří jim velký dík, překřičeli i jindy nejhlučnější Holanďany,“ složila jim poklonu.
Mezi vícebojařskými tituly prý rozdíl nedělá. „Každého si cením strašně moc a nedělám mezi nimi rozdíl. Čtyřboj je hrozně těžký, vždyť po patnáctistovce jsem měla hodinu a půl na odpočinek a šla jsem na pětku. Ze všech mám velkou radost. I s tituly na jednotlivých tratích mám z mistrovství světa celkem třináct zlatých medailí. Letos jsem získala hned tři,“ povídala Sáblíková spokojeně a než se rozloučila, ještě dodala: „Tahle sezóna je určitě jedna z mých nejlepších mimo ty olympijské. Chtěla bych ji završit za čtrnáct dní v Erfurtu ještě devátým vítězstvím v seriálu Světového poháru.“
