Hlavní obsah

Konečný: Na lámání žeber jsem zřejmě specialista

Bez šance byl v duelu s Lukášem Konečným o interkontinentální titul organizace WBO Brazilec Anderson Clayton. Český boxer po zápase, který ukončilo ve třetím kole technické k. o., přiznal, že čekal delší průběh. "Chtěl jsem začít trochu volněji, publikum mě ale vyhecovalo," říká Konečný v rozhovoru pro Právo.

Foto: PRÁVO

Boxer Lukáš Konečný.

Článek

K. O. ve třetím kole a mistrovský pás interkontinentálního šampióna WBO je váš. Čekal jste, že Brazilce Claytona zvládnete tak hladce? To určitě ne. Chtěl jsem začít trochu volněji, publikum mě ale vyhecovalo. Nasadil jsem možná až moc vysoké tempo. Měl jsem i trochu štěstí, protože se mi podařilo zlomit mu žebro. Kdyby se to nestalo, kdo ví, jak by to dopadlo.

Podle čeho jste poznal, že jste soupeře zranil? Podle jeho výrazu. Ani nevím, jestli to bylo ve druhém nebo na začátku třetího kola. Pak si začal stěžovat, a to už jsem věděl, že je konec zápasu. On začal utíkat a už jsem ani neměl žádný pořádný úder. Se zlomeným žebrem se prostě nedá boxovat. Je to velice nebezpečné.

V úvodu jste s údery spíš vyčkával. Chtěl jste si oťuknout Claytonovy kvality? Potřebuji si soupeře trochu přečíst. Poprvé jsem ho viděl až na vážení a nic jsem o něm vlastně nevěděl. Začínám pomaleji a hledám chyby, taktizuji. Je to taková psychická hra. Diváci mě ale brzy začali hnát dopředu. Věděl jsem, že na to mám, jen jsem netušil, že to bude tak rychlé.

Promluvil jste si se soupeřem před utkáním? Přátelsky jsem na něj kynul, ale on na mě ani moc nekoukal. Pak mi ho bylo líto, protože bylo vidět, že ho to zranění dost bolí.

To už musí být rána, která boxerovi přerazí žebro... Já už to udělal asi popáté. Na lámání žeber jsem zřejmě specialista. (úsměv)

Vypadáte šťastně. Představoval jste si svůj pražský zápas právě takhle? Spokojenější snad ani být nemůžu. Pro diváky by určitě bylo lepší, kdybych se s ním jedenáct kol řezal hlava nehlava a pak ho ve dvanáctém sundal k zemi. Stejně ale doufám, že si to lidi užili a všem, co přišli, děkuji. Když diváci před zápasem křičeli, tak mi to vhánělo slzy do očí. Rád bych si to někdy zopakoval.

Byl jste v den zápasu vystresovaný? Když boxuju doma, tak pořád volají novináři, kamarádi chtějí lístky. Jsou to takové drobné starosti, které mi ani nedovolují být nervózní. Pravda ale je, že jsem toho moc nenaspal.

V Evropě jste podle svého manažera Steinfortha v superwelterové váze jedničkou. Co Amerika, pořád vás láká? Chtěl bych tam boxovat. A udělal jsem k tomu další krok. Uvidím, jak vylezu na žebříčku. Supervizor ze Spojených států mi vykládal, že by tam dokonce byla možnost boxovat o nějaký titul, ale beru to s rezervou. Oni toho vždycky navykládají dost. Já budu spokojený, když obhájím titul WBO a budu mít šanci boxovat o profesionálního mistra Evropy.

Který ze soupeřů je pro vás nyní výzvou? Němec Alexander Sipos. Ten má pás mistra EU, který jsem měl i já. V žebříčku je asi třicátý na světě. Na toho bych si věřil.

Reklama