Článek
Vyhrála jste dva závody finále Světového poháru a k tomu přidala jedno třetí místo. Byl to závěr sezóny z kategorie snů?
Určitě ano. K tomu není co dodat. Povedla se mi sobotní patnáctistovka i nedělní trojka a závod s hromadným startem. Jsem maximálně spokojená. Byl to skvělý víkend.
Na patnáctistovce jste vyhrála nad Norkou Njätunovou o setinu sekundy. Co rozhodlo?
Poslední kolo. V Erfurtu byl navíc těžký led, takže mě závod hodně bolel. Ale na začátek víkendu to byl skvělý start. Navíc v téhle sezóně jsem byla na této trati poprvé na pódiu. Měla jsem radost i kvůli fanouškům, kteří za mnou přijeli. Viděli mě na bedně, takže jsem měla svým způsobem splněno a mohla jsem se v klidu soustředit na nedělní závody.
V neděli jste v přímém souboji porazila o pět sekund svoji kamarádku Claudii Pechsteinovou a o téměř dvě sekundy Nizozemku Mariji Jolingovou. Šla jste do závodu se speciální taktikou?
Ani ne. Soustředila jsem se na čas Jolingové, která v tu chvíli vedla. Věděla jsem, že se dá překonat a dvě kola před koncem už jsem vedla. Navíc jsem mohla jet v klidu. Vzhledem k neúčasti Wüstové už jsem měla deváté celkové vítězství ve Světovém poháru jisté. Žádná jiná závodnice už mě nemohla překonat, i když se tu dávalo o polovinu bodů víc.
Za dvě hodiny jste šla na start závodu s hromadným startem. Stihla jste alespoň trochu zrelaxovat?
Moc ne. Trochu jsem se vyjela na rotopedu, pak jsem si povídala s bratrem Milanem a kolegyněmi z týmu. Pak jsem se šla rozcvičit. Podle původního rozpisu měli jet muži závod s hromadným startem před námi, ale pořadatelé to přehodili. Začala jsem se vlastně rozcvičovat pozdě, bylo to dost hektické. Dobře to dopadlo, takže už je to jedno.
Závod jste vyhrála s náskokem půl oválu před ostatními. Kdy jste se rozhodla ke svému velkému sólu?
Někdy v šestém nebo sedmém kole, nevím přesně. Soupeřky jely pomalejší tempo, pak se i zvedly. Dojížděla jsem je zezadu a měla určitou rychlost. Osmé kolo bylo bodované, tak jsem si řekla, že té rychlosti využiji a zkusila jsem ujet. Přidala se ke mně Richardsonová a nakonec ten souboj vyhrála. Měly jsme asi padesát metrů náskok, tak jsem si řekla, že pojedu, protože za další čtyři kola se opět bodovalo. Chtěla jsem body kvůli uhájení celkového třetího místa v této disciplíně. Richardsonová se nepřidala, takže jsem ujela sama a tu bodovačku vyhrála. Když za mnou nikdo nebyl, zkusila jsem i ta čtyři zbývající kola jet sama a povedlo se to.
Čím si vysvětlujete, že se za vámi nikdo nepustil?
Kanaďanka Blondinová si to s Holanďankou Schoutenovou rozdávaly o celkové prvenství. Tím pádem na ně pracovaly i jejich kolegyně. Holanďanky mě jindy hlídají, teď mě nechaly jet a mně se jelo opravdu dobře. Závěr jsem si vychutnala a plácla si i s fanoušky. Ti byli opravdu skvělí. Skvěle povzbuzovali a já jsem ráda, že jsem jim udělala radost.
Odechla jste si, že sezóna je u konce?
Ano, protože to byla hodně namáhavá sezóna. Na jejím začátku mi chyběly síly, protože jsem začala později kvůli delší cyklistické sezóně. Ale povedla se. Teď si chvíli odpočinu a začnu přípravu na další, nejprve cyklistickou.
Byl to nejlepší ročník vaší kariéry?
Když nepočítám olympijskou sezónu ve Vancouveru, kde jsem získala dvě zlata a bronz, pak tahle byla určitě nejlepší. Mám tři tituly mistryně světa, deváté prvenství ve Světovém poháru a stříbro z mistrovství Evropy. K tomu druhé místo v Grand Cupu, v němž se čítají body ze všech disciplín a třetí místo celkově v závodech s hromadným startem, které se v této sezóně jely poprvé. Vyhrála jsem i hodně závodů, takže jsem opravdu spokojená.
