Hlavní obsah

Viděl jsem létající koberce, usmíval se Kostelecký, který trefil olympijské Rio

Karel FeltPrávo

V květnu oslaví čtyřicáté narozeniny. Už v březnu si k nim ale dal střelec královehradecké Dukly David Kostelecký skvělý dárek. Poprvé v kariéře vyhrál závod Světového poháru v brokové disciplíně trap a přidal k tomu i účastnické místo v olympijském Riu 2016. Po Nikole Mazurové je druhým českým střelcem, který to dokázal.

Foto: Karel Brazdil

David Kostelecký.

Článek

Jak těžká byla cesta ze základního závodu do semifinále?

Podmínky v Al Ainu byly hodně náročné, protože se jedná o obtížnou střelnici pro oči. Výlety terčů byly špatně vidět. Svítilo sice sluníčko, ale foukal silný vítr, což je pro nás střelce nepříjemné. Pro všechny to sice bylo stejné, ale přeci jenom, někdo měl štěstí, že mu zrovna foukalo míň a jiný smůlu, že mu vítr srazil terč k zemi. I proto některá slavná jména, jako Španěl Fernandez nebo Rus Alipov zůstala před branami semifinále.

Vy jste ale první den všech padesát ran zvládl bez jediné chyby...

Dařilo se mi, i když jsem hodně terčů trefoval druhou ránou, ale byl jsem v pohodě a cítil jsem, že mám založeno na dobrý výsledek. Druhý den jsem měl smůlu hned při první ráně. Terč mi stlačil k zemi vítr. Ale položku jsem už dotáhl bez chyby. Myslím si, že právě v ní se z mého pohledu závod lámal. Druhou položku jsem udělal čistých pětadvacet, což mě uklidnilo. Vzhledem k výsledkům ostatních jsem věděl, že si v té poslední mohu dovolit jednu nebo dvě chyby a bude to stačit na šestičlenné semifinále. Jednu chybu jsem ještě udělal, takže jsem se 123 body postoupil jako čtvrtý, navíc s dvoubodovým náskokem na šest borců, kteří šli do rozstřelu o jedno zbývající místo.

Semifinále a finále jste ale zvládl v pohodě, nebo byly nějaké komplikace?

Ty byly hned od začátku. V semifinále na patnáct ran jsem udělal jednu chybu, stejně jako Turek Oguzhan Tuzun a Chorvat Josip Glasnovič. Šli jsme do rozstřelu o dvě místa ve finále. Turek chybil, Chorvat trefil. Byl jsem vlevo na krajním stanovišti a v okamžiku, kdy jsem založil flintu, a sudí mi dal pokyn, silně fouklo a nadzvedlo to koberec, položený u příkopu, z něhož létají terče. Poprvé v životě jsem viděl létající koberec. Na pozadí ještě poletovala vzduchem nějaká krabice. Na výstřel od pokynu rozhodčího máme dvanáct sekund. Nemohl jsem čekat, musel jsem střílet, i když jsem neviděl prostor, odkud vyletí terč. Bylo mi jasné, že nemám šanci ho trefit. Risknul jsem to a minul... Ale říkal jsem si, není konec, jedeme dál.

Při druhé ráně měl ale problémy turecký střelec. Co se stalo?

Vystřelil a minul, ale napsali mu zásah. V okamžiku, kdy jsem založil k výstřelu, rozhodčí mě zastavil, takže jsem zase musel odložit. To není nic příjemného. Rozhodčí se začali dohadovat, že Turek skutečně minul. Řešili to snad půl minuty a zásah mu smazali. Byl jsem klidný, věřil jsem, že trefím. A trefil.

Před finále jste si s Glasnovičem vesele povídali. To už jste věděli, že oba máte účastnické místo pro olympijské Rio. Kde bylo vaše tradiční koncentrování se na položku?

Hlavním cílem letošní sezóny bylo získání účastnického místa v olympijském Riu. To jsem splnil a Josip také. Napětí z nás spadlo. Je pravda, že jsme si čtvrt hodinu, kdy Tuzun s Reskou bojovali o bronz, vesele povídali. Příprava nebo koncentrace na finále nebyla žádná. Dokonce jsme si dělali legraci, že si o vítězství střihneme a pak budeme střílet od pasu. Nakonec jsme si řekli, že si finále především užijeme.

Vy jste si ho užil dokonale. Poprvé v kariéře jste vyhrál závod Světového poháru...

První chybu jsem udělal já při páté ráně. On mne v osmé sérii dorovnal a ve dvanácté minul znovu. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že jsem vlastně Světový pohár nikdy nevyhrál. Ve čtyřiceti a později taková šance už nemusí přijít, tak jsem se rozhodl, že to nepustím. Josip pak ještě minul čtrnáctý, předposlední terč. Jsem rád, že to tak nakonec dopadlo.

V týmových soutěžích jste získal světový i evropský titul, v individuálních už vám chybí jen seniorský mistr světa. Jak moc jste stál o vítězství ve Světovém poháru?

Chtěl jsem ho, to ano, ale že bych kvůli tomu nespal a trápil se tím, to rozhodně ne. Nejsem ten typ. Za těch více než dvacet let jsem medailí získal opravdu hodně.

Vy jste vlastně specialista na obtížné podmínky. Olympiádu v Pekingu jste vyhrál pro změnu v dešti...

To si nemyslím. Hodně závodů jsem v těžkých podmínkách pokazil. Pravdou je, ale že dva velice důležité my vyšly a vyhrál jsem je. Ona to je loterie, v níž to občas vyjde. V Al Ainu to rozhodně nebyla střelnice, která by mi seděla. Nemám také vůbec rád vítr, vím, co s terči umí. Tentokrát se to ale sešlo v můj prospěch a závod jsem zvládl.

Splněno jste ale mohl mít už o čtrnáct dní dříve v Acapulcu. K boji o medaili a Rio vám chyběl jeden terč. Co se tam stalo?

Jedno střeliště mi v Acapulcu vyloženě nesedí a před závodem jsme se na něj v tréninku vůbec nedostali. Hned první den ve druhé položce jsem udělal jednu chybu. Při vysokých výsledcích, které se tam střílely, bylo jasné, že to není dobré. Neudržel jsem koncentraci a udělal další dvě. Tím pro mne bylo po závodě. Sice jsem pak ze zbývajících pětasedmdesáti terčů minul jen jeden, ale na rozstřel o semifinále už to nestačilo. I tak to nebylo špatné, protože my nejsme zvyklí na začátku března závodit. Skončil jsem devátý za 121 bodů a cítil, že po vydařené přípravě, kdy jsme byli ve Španělsku a dvakrát na Kypru, by mohla přijít dobrá forma. Ta přišla v Al Ainu. Z mého pohledu přeci jenom dřív, než jsem čekal. Poslední velký závod jsme měli loni v září, pauza byla velká, proto jsem očekával formu později.

Kam byste vítězství ve Světovém poháru ve sbírce svých úspěchů zařadil?

Olympijské zlato je jasně první, pak individuální titul mistra Evropy a hned třetí je vítězství ve Světovém poháru. Konkurence v brokových disciplínách je obrovská, na medaile může reálně pomýšlet pětadvacet i víc střelců. Uvědomil jsem si, že za svojí kariéru jsem zažil troje různá pravidla. Mistrovství Evropy jsem vyhrál v době, kdy se finále střílelo na dvě rány na jeden terč. V Pekingu už to byla jen jedna rána. Teď se znovu střílí za jiných pravidel. O zlato se utkají dva nejlepší ze semifinále na patnáct terčů. Každý má jednu ránu a na výstřel dvanáct sekund. Přestože se mi ta nová pravidla nelíbí, dokázal jsem vyhrát velký závod.

Jak jste sám řekl, pro tento rok máte splněno. Jak bude vaše sezóna vypadat dál?

Nejprve to bude soustředění ve Slovinsku, kde se uskuteční mistrovství Evropy. Tamní střelnice mi vyhovovala, ale udělali na ní technické úpravy a je prý špatná, tak si ji s dalšími členy Dukly zkusíme. V plánu mám také menší závody, jeden na Slovensku. Koncem dubna je na programu další závod Světového poháru na Kypru. Možná na něj nepojedu a šanci dostane někdo mladší. V červnu bych měl startovat na Evropských hrách v Baku a v červenci na evropském šampionátu v Mariboru. V srpnu určitě nepojedu na Světový pohár do Ázerbájdžánu, ale v září bych měl střílet na mistrovství světa v italském Lonatu. Mám výhodu, že mohu jít do všech závodů bez tlaku, že musím. Tím spíš tu je šance, že by se nějaké dobré výsledky letos ještě mohly podařit.

Volný čas věnujete rodině?

Určitě a jsem rád, že to takhle dopadlo. Manželka Lenka, jako bývalá reprezentantka Slovenska ve skeetu, mi posílala do Al Ainu povzbudivé sms. Věřila mi. Hned jak jsem se vrátil, užíval jsem si naše syny, čtyřletého Denise a půlročního Alana. Mám výhodu, že mohu trénovat doma v Holasicích a v Brně, občas zajedu do Hradce Králové.

Starší syn už má flintu?

Jako hračku. Slovenský děda je vášnivý myslivec, tak spolu chodí jako že na lov. U nás na střelnici už se mnou také byl. Ale nejsem si jistý, že z něj bude sportovní střelec.

Reklama