Článek
Loni v prosinci jste dostal české občanství. Ale žijete v Plzni už víc než dva roky. Cítíte se naturalizovaným Čechem?
To ještě ne, až budu mluvit dobře česky, tak pak ano. Ale to ještě chvíli potrvá. Čeština je krásný jazyk, ale pro cizince hodně těžký.
A střílet budete...
...(skočí do řeči) za Spojené státy. Na tom jsme se s Kateřinou dohodli a nic se na tom nemění.
Co se vám v Česku nejvíc líbí?
Příroda, tu mám rád, a tady je opravdu krásná. Není tady také takové vedro nebo krutá zima, což nemusím. Líbí se mi tu, jsem v Česku spokojený a vaši zemi, tedy teď už naši, rád poznávám.
Máte rád české pivo?
Jasně! To se přeci musí, žiju v Plzni (smích).
Co vám ze Spojených států v Čechách nejvíc chybí?
Rodina a přátelé. Kačka to měla stejné, když jsme žili ve Státech. Ale létám za oceán poměrně často, hlavně na různé závody.
O vás je známo, že jste vášnivý lovec. Už jste si v Česku členem nějakého sdružení?
Chvíli trvalo, než se vyřešily potřebné formality, ale už jsem členem mysliveckého sdružení tam, kde jsme si koupili dům, což je v lesích kousek od Radnice a Rokycan. Nejsem zatím plný člen, ale host, což mi vyhovuje. Snažím se také pomáhat při brigádách. V lese už jsem byl letos asi šestkrát. Mám barák vlastně uprostřed honitby, to je životní sen (úsměv).
Už jste něco ulovil?
Začátkem června srnce, nepravidelného šesteráka. Těším se na podzimní hlavní sezónu. Věřím, že úlovků bude víc.
Když se vaše manželka Kateřina rozhodla ukončit kariéru, co jste tomu říkal?
Věděl jsem, že to jednou přijde. Otázkou bylo, co a kdy bude tím impulsem pro konečné rozhodnutí. Kateřina měla velké zdravotní problémy, pak jsme se dozvěděli, že je těhotná. Rozhodnutí přišlo rychle. Tři děti a dva aktivní sportovci v rodině, to nejde. Snažím se jí maximálně pomáhat, ale hlavní tíha leží přeci jenom na matce. Nešlo to opravdu skloubit. Řekl jsem jí, že rozhodnutí je na ní. Hlavně aby byla šťastná a spokojená, a byla si jistá, že rozhodnutí udělala správné a v pravý čas. Řekla mi, že to tak je.
S Kateřinou jste byli na třech olympiádách, na dvou jako manželé. Nebude vám v Riu samotnému smutno?
Trochu ano. Je to výborné, když máte nejbližšího člověka u sebe. Už jsem sice vybojoval účastnické místo, ale to neznamená, že budu nominovaný, o to budeme příští rok bojovat. Pokud se do Ria dostanu, po dvanácti letech půjdu na zahajovací ceremoniál. Ten bych chtěl po Aténách znovu zažít. V Pekingu a Londýně jsem nešel, protože Kačka měla hned druhý den závod. Byl jsem s ní.
Máte nějaké společné oblíbené místo?
(přemýšlí). Samozřejmě je to náš nový dům. A jinde... Asi Bangkok. Já ho nemám moc rád, ale pro nás je speciální v tom, že tam se náš vztah po olympiádě v Aténách, kde jsme se blíž poznali, změnil v něco vyššího. Začali jsme spolu chodit.
Přemýšlel jste, do kdy budete sám závodit?
Budu to řešit po olympiádě v Riu. Zatím se mi daří. Ale rozhodující bude přístup našeho střeleckého svazu v USA. Pokud mi nabídnou nějaký solidní plat, budu pokračovat. Už by to ale bylo jen v malorážce vleže. Disciplínu 3x40 ran mám rád, ale je strašně časově náročná. Denně musíte pilovat všechny tři disciplíny. Vleže to je jednodušší. Chci se pochopitelně víc věnovat rodině. Už také nechci jen střílet, ale zkusit i jinou práci, třeba trenéřinu, nebo něco jiného. Musím se začít připravovat na normální život, což Kačka zvládla skvěle a je spokojená.
