Rubriky:

Ostatní

Zvířata nestřílím, ty krmím, říká držitelka dvou zlatých z Univerziády, brokařka Jahodová

14. července 2015 23:18

Když bývalý výborný parašutista a později brokový střelec Lubor Novota vyženil malou Líbu Jahodovou, zdaleka nepřemýšlel, jaký sport by mohla dělat. Když školním lavicím odrostli synové Jakub a Matěj, rozhodl se všechny tři děti dát na brokovou střelbu. Dělají mu radost. Vždyť letos třiadvacetiletá Libuše vyhrála před týdnem Univerziádu. Zlato v jihokorejském Kwangdžu získala v závodě jednotlivkyň i družstev ve skeetu. Věří, že letos trefí i účastnické místo pro OH v Riu.

 

Karel Felt, Právo

Z Univerziády jste si přivezla dvě zlaté medaile, z individuálního závodu a týmové soutěže. Je to váš dosud největší úspěch?

Určitě ano, teď jsou pro mne ty dvě zlata na prvním místě.

Jaký předchozí výsledek vystřídala?

O první místo se u mne dělilo stříbro z univerzitního mistrovství světa, které se loni střílelo v Dubaji, s desátým místem z mistrovství Evropy v Bělehradu z roku 2011, kde mi chyběl jediný terč do finále, v němž se střílelo o olympiádu v Londýně.

Jak těžká pro vás byla aklimatizace po příletu do Koreje a pak zpátky domů?

Bylo to strašně těžké. V Koreji jsme chodili spát na český čas, ale vstávali na korejský, časový rozdíl je sedm hodin. Navíc i počasí bylo hodně proměnlivé. Nebylo to lehké zvládnout, ale povedlo se mi to, což je nejdůležitější. Zpátky to bylo podobné. Místo abych večer po návratu oslavila s rodinou medaile, tak jsem odpadla a v šest hodin večer jsem usnula. Zato ve čtyři ráno už jsem byla vzhůru. Ještě chvilku potrvá, než se úplně srovnám. Čas mám do čtvrtka.

Nenaruší to přípravu na mistrovství Evropy v Mariboru, které začíná už příští týden?

Věřím, že ne. Od čtvrtka znovu začnu trénovat, abych se dostala do potřebného rytmu.

Závodila jste na Evropských hrách v Baku, pak v jihokorejském Kwangdžu, teď vás čeká Maribor... Neuvažovala jste, že něco vynecháte?

Kdepak, my jsme se takhle s mým trenérem Luborem Novotou rozhodli a budeme bojovat. Týden po Mariboru mě čeká ještě světový pohár v ázerbájdžánské Gabale, ale tam je jen tříhodinový rozdíl. Věřím, že tuhle náročnou sérii zvládnu, a pak si odpočinu.

V Mariboru se bude střílet i o účastnická místa na olympiádě v Riu. Je to motivace navíc?

Dokonce hodně lákavá. Kdo by do Ria nechtěl... Ale nesmím se tím nechat strhnout. Udělám všechno proto, abych dobře zastřílela, a buď to vyjde, nebo to pak zkusím jinde.

Jak vysoko z vašeho pohledu visí účastnické místo, když některé střelkyně ho už mají?

Pořád hodně vysoko. Pro Rio jsou poprvé ve hře dvě účastnická místa pro jednu zemi, dřív bylo jen jedno.

Mělo by to být snadnější...

Právě že obtížnější. Výborných střelkyň z různých zemí je spousta, z některých tři i čtyři. Dřív ho získala jedna a příslušná země měla hotovo. Teď mají šanci na dvě, takže nezbude na ty ostatní. Dobré je, že už je získaly brokařky z USA, Itálie, Velké Británie, také výborná Slovenka Danka Barteková. Pořád nás je tak pětatřicet, které si děláme naděje, i když největší soupeřky ubývají, pořád jich je moc.

Vyhovuje vám střelnice v Mariboru?

Není moc dobrá, dělají tam úpravy na poslední chvíli. Podmínky poznáme až na místě, ale čas na sžití se s nimi bude krátký. Přesto tam pojedu s nadějí, že to vyjde.

Vím, že muži brokové střelkyně moc nebrali. Změnil se jejich přezíravý vztah?

Rovnocennými partnerkami nebudeme nikdy. Muži mají svoje silné ego, a to jim zůstane asi napořád. Platí to zejména o brokařích. Ale vztahy se hodně zlepšily. Třeba na závodech nás podporují, fandí nám.

Ale nejspíš neporadí...

Poradí, a dobře. Třeba Honza Sychra, který střílí na levou stranu jako já, tedy přikládá pažbu na levé rameno, mi hodně radí. Střílíme spolu za Duklu Hradec Králové, vidíme se nejen na závodech. Nás leváků mezi brokovými střelci moc není.

Trénink brokové střelby je dřina a dost to i bolí, třeba při zpětných nárazech. Kolik toho při tréninku odstřílíte?

Na střelnici jsem čtyřikrát týdně. Záleží samozřejmě, jestli trénuji před závody, nebo v tak říkajíc běžném režimu. Denní dávka se pohybuje okolo sto padesáti až dvou set ran. Kolikrát to hodně bolí.

Nevybrala jste si jako křehká dívka blbý sport?

Broková střelba mi vyhovuje a je to zřejmě jediný sport, který mohu dělat na vrcholové úrovni. Na ostatní sporty jsem nemehlo. O to víc ale fandím našim sportovcům.

Máte alespoň speciální zbraň?

Mám kvalitní brokovnici Perazzi MX 2000. Pažbu mám speciálně upravenou na ruku i tvář.

Co všechno stíháte mimo střelbu?

S přítelem lezeme po skalách, chodíme na procházky, což je báječné na vyčištění hlavy. Stíhám ještě studium na Technické univerzitě v Liberci, obor pedagogika volného času. Bude ze mne paní učitelka, tedy pokud dostuduji.

Většinou platí, že co brokový střelec, to myslivec...

Tak já jsem výjimka! Na zvířátka nemířím a nedokázala bych na ně vystřelit. Raději je jdu do lesa nakrmit. Také bych nevydržela hodiny sedět na posedu.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní