Článek
Jak ostřílený horský vlk vnímal kameru za zády? „Byla to skvělá věc, i když to samozřejmě představovalo i určité omezení, třeba při opakování záběrů. A na poslední expedici na K2 si štáb zprvu trochu naivně myslel, že nás bude doprovázet až na vrchol a bude při tom pořizovat hezké záběry. To jsme si ale ještě před odjezdem vysvětlili, nemohlo dojít k ohrožení expedice. Nakonec jsem pustil kameramana do prvního výškového tábora," vzpomíná Jaroš na své chvíle před objektivem.
Film, který po slavnostní premiéře vstoupí do kin 27. srpna, slovy produkce vypráví „o umanutosti, o zdolávání vlastních a obecně lidských limitů, ale také o kompromisech a ceně, kterou mohou mimořádné osobní výkony stát". Štáb Jaroše doprovázel při poslední expedici na K2 a předtím mu byl nablízku i během těžkých dvou let po zdolání Annapúrny, na níž utrpěl těžké omrzliny a následně přišel o jedenáct článků na prstech u nohou.
Vedle obrázků euforie tak filmaři zachytili i okamžiky bolesti a beznaděje, z nichž mrazí. „Neužíval jsem si to, ale ani jsem z toho nebyl špatnej. Beru to tak, že je to součást mé práce," komentuje Jaroš sondu do svého soukromí.
Zabydluje se i na greenu
Nejen před objektivem kamery se ale rodák z Nového Města na Moravě v poslední době zabydlel. V poslední době si totiž začal víc podobně jako s cepíny tykat s golfovými holemi. „Koketoval jsem s tím delší dobu. Zdeněk Hrubý svého času během našich expedic chodil na golf i v Nepálu, tak do toho byl zapálený. Tak jsem si říkal, že bych se to měl taky naučit. A před pár měsíci jsem na setkání sportovců v Karlových Varech dostal golfovou výbavu," přiblížil Jaroš své začátky na greenu.
A jaké má všestranný sportovec výsledky? „Zprvu jsem tajně doufal, že budu černý kůň turnajů, ale rychle se ukázalo, že jsem spíš černý vůl," směje se. „Ale zelenou kartu už mám a snad se mi podaří i ten handicap trochu snížit," dodává Jaroš.
