Článek
„Ve čtvrtek jsem cítil spánkový deficit, tudíž jsem si proti všem zvyklostem šel po obědě na hodinku lehnout. Prospal jsem se a následně se cítil super," vykládá Dostál, jenž se nově vyžívá v partiích šachu. „Jako malý kluk jsem hrál s dědou. Bylo mi osm nebo devět, ale moc jsem tomu nehověl. Pak jsem nehrál dvanáct let. Až v Ázerbájdžánu jsem to při Evropských hrách znovu zkusil," vypravuje Dostál.
Co jej přimělo k návratu nad šachovnici? „Po zklamání z výsledku, kterým bylo čtvrté místo, jsme trávili poslední den ve vesnici pro sportovce úplně sami. Doslova jsme se kopali do zadku. A na prostranství mezi domy jsem našel venkovní šachy. Z nudy největší jsem si šel zahrát. Docela mě to chytlo," líčí s 202 centimetry největší člen českého týmu.
Po návratu do Prahy pak hned mířil do obchodu a koupil přenosné šachy. „S kamarády si teď krátíme čas na soustředění touhle intelektuální zábavou. Hrál jsem i s koučem a strašně jsem ho vydrtil. Nemá trénink a moc to neumí," řehní se Dostál.
Jedno úskalí mu však nové potěšení přeci jen přináší... „V Ázerbájdžánu byly půlmetrové figury, takže jsem měl proti dalším klukům výhodu v dokonalém přehledu ze své výšky a také jsem snadněji mohl realizovat tahy. Teď na malé šachovnici mám problémy, protože jak mám velké prsty, občas při jednom tahu shodím čtyři další figurky," říká pobaveně Dostál.
