Hlavní obsah

Zákeřné slunce, šupinky a čištění lodí! Jak pověrčivost svazuje rychlostní kanoistiku

Milán

Leštění lodě po směru jízdy, odstraňování vodního kamene, (ne)používání zakázaných vosků a mnoho dalších zaručených vychytávek. Svět rychlostní kanoistiky nejsou jen svaly vyrýsovaných sportovců, ale i rituály vyplývající z pověrčivosti.

Foto: Radek Malina, Právo

Kajakář Radek Šlouf připravuje svoji loď během mistrovství světa v Miláně.

Článek

„Psychika je ohromně důležitá," vykládá Jan Souček, jeden z členů českého trenérského týmu na mistrovství světa v rychlostní kanoistice. V loděnici závodního kanálu Idroscalo za italským Milánem jsou tak běžně k vidění sportovci, kteří ručníky leští lodě. „Čistá loď je určitě rychlejší. I když z velké části jde právě o psychickou záležitost," říká Souček. „Zásadně se ručníkem musí jet po směru. Kdo by přejel proti srsti, bylo by zle. Pověrčivost je veliká," upozorňuje .

Současně však připouští, že nejde jen o pouhé bláznovství. „Když se pošle vyleštěná loď v jedné dráze a následně další zadělaná špínou a vodním kamenem, první bude mít menší tření. Vyleštění pochopitelně divy neudělá, ale výsledky v cíli jsou těsné, mnohdy jde o tisíciny, tudíž nikdo nic nepodceňuje. V boji o olympijské místenky si rozhodně nikdo neudělá pohodu, místo leštění. Spíše se na šampionátu čistí lodě tolikrát, že by to člověk ani nevymyslel," komentuje dění v loděnici s úsměvem Souček.

Ve srovnání s minulostí je pro závodníky výhodou, že výrobci lodí na velkých závodech poskytují předstartovní servis, při němž strhnou vodní kámen. Lodě se pochopitelně zváží, změří a kontrolují se tvarově. Singlkajak má minimální hmotnost dvanáct kilogramů, kanoe o dva více, čtyřkajak třicet kilogramů. Velké nebezpečí představuje slunce. „Suchý vzduch a extrémní teplo může vést k vysušení lodě, což představuje v cíli rozdíl třeba pouhých pět dekagramů, ale je to diskvalifikace," líčí Souček.

Ač to může znít jako science fiction, při troše štěstí a s kapesním mikroskopem v ruce by se v loděnici dala najít i loď se šupinami. „Stejně jako jsou v lyžování vosky, existují i na vodě substance, jimiž se lodě mažou. Dokonce se před pár lety zkoušela i šupinkovitá struktura. Pochopitelně jde o zakázanou věc a rozhodčí přítomnost chemikálií na lodi důsledně kontrolují," upozorňuje Souček a s úsměvem vzpomíná na závodní kariéru. „Trenéři párkrát přinesli nějakou pastu. Loď jsme mazali jako diví. Nezrychlili jsme ani trošku, ale pro psychiku to mělo nedocenitelný efekt," vzpomíná s úsměvem Souček.

„Některé posádky zase zásadně nasedají v určitém pořadí, nebo se na vodu vyráží tak, aby předek lodi po směru jízdy v každém okamžiku směřoval k cíli. Tudíž jsou k vidění situace, kdy někdo najíždí na vodu pozadu," přibližuje Souček další ze zaručených receptů na úspěch.

Reklama