Hlavní obsah

Ač měl pošramocený loket, na čtvrtý pokus Šváb vybojoval místo pod pěti kruhy

Milán

Medaili nevybojoval, i tak zářil Filip Šváb po závodě kajakářů na 200 metrů nadšením, jako kdyby měl jisté stupně vítězů. Osmá příčka z finále MS v Miláně mu zajistila místo na olympijských hrách v Riu 2016. „Potřeboval jsem jednoho z devíti finalistů porazit, abych měl jistotu bez ohledu na redukované pořadí. Je to bomba," culil se dvaatřicetiletý pořez.

Foto: kanoe.cz

Filip Šváb

Článek

U vody je od dětství. „Závodil děda, pak táta, který mě i trénoval. O olympiádu jsem se pokoušel v minulosti už třikrát, ale nikdy neuspěl. Dočkal jsem se až na stará kolena," lebedil si Šváb. „Jsem za Rio ohromně rád. Ale kdybych hry nevyjel teď, pokračoval bych až do Tokia," smál se při představě pokračování kariéry až do olympiády v roce 2020.

Když protnul cíl závodního kanálu Idroscalo, netušil, zda plán naplnil. „Jel jsem na hraně s Polákem a Argentincem. A modlil se, aby jeden zůstal za mnou. Rozestupy jsou tak minimální, že člověk nikdy neví," krčil rameny, když přijímal gratulace od všech členů reprezentační družiny.

Užíval si sílu okamžiku. „Je to pecka. Celá letošní sezóna je super. Já byl nadšený už za čtrnáctý flek z deblu. Projevilo se, že jsem v Olomouci začal trénovat se Slepicou. Přeci jen se člověk ve dvou více hecne. A taky mi pomohla změna přípravy před sezónou. Vyrazil jsem se Slováky do Afriky, více se zaměřil na posilování," hledal důvody, proč na čtvrtý pokus boj o olympijské hry klapnul.

Právě zápolení s činkami v posilovně je však jednou z příčin problémů s pravým loktem. Na šampionátu v Miláně bojoval nejen se soupeři, ale i s pošramocenými vazy. „Bolí to měsíc jako čert. Musím mít ruku zatejpovanou. Jeden závod za den jsem schopný odjet. Ale dva bych nedal," přiznával.

„Asi jsem ruku posilováním přetížil. Navíc závod na dvoustovce představuje velký záběr pro ruce. Lokty dostávají strašné šupy. Třeba v tréninku se start, který je klíčový, opakuje dvanáctkrát," krčil rameny Šváb.

Místenka pro Rio však byla dostatečnou náplastí na bolest. „Třeba poslední olympijský šampión z dvoustovky zůstal v poli poražených. Stačí jeden špatný záběr a člověk ztratí patnáct míst," vyprávěl Šváb a přiznával, že přibývající zkušenosti jsou mezi závodníky na nejkratší trati k ničemu.

„Jde o rychlost svalových vláken. Žádná taktika, jen hrubá síla. Adrenalin je obrovský. Čím jsem starší, tak si bitvy více užívám. Ale nervózní jsem pořád. Na startu se klepu pořád stejně jako zamlada," culil se spokojeně Šváb.

Reklama