Hynek se bál, že ho tlačí čas a extrémní závod nikdy neovládne. I proto slaví vysněný triumf

Poprvé startoval ve štafetovém závodě, kde postupně bojují maratónci, paraglidisté, bikeři a kajakáři, roce 2007. „Tehdy jsme dojeli druzí," vybavuje si debut Hynek. Při každé účasti startoval v českém týmu. „Věřil jsem, že můžeme dosáhnout na celkové prvenství. Navíc při tom závodě je hodně důležitý dobrý duch, určitá alchymie," vysvětluje Hynek. Třikrát byl mezi bikery nejrychlejší, ale k celkovému prvenství to nikdy nepomohlo.

Pro letošní ročník se odhodlal ke změně. „V týmech bývají vazby dlouhodobějšího charakteru. Když se daří a lidé si navzájem sedí, není snadné se do mezinárodního týmu dostat. Ale tentokrát jsem už zkraje roku dostal nabídku z týmu, za nějž jsem nakonec startoval. Říkal jsem si, že už mi nezbývá mnoho času, abych celkové vítězství vybojoval, a tak jsem kývnul. Věděl jsem, že jde o top sestavu," vysvětluje Hynek, jenž bojoval v sestavě týmu Kleine Zeitung Panaceo Martini Sportswear.

V týmu byl eritrejský běžec Petro Mamu, rakouský paraglaidista Lorenzo Peer a jeho krajan kajakář Manuel Filzwieser. Po běhu byl Hynkův tým v čele závodu. „Jenže Lorenzovi se na startu zamotaly šňůry, zdržel se a já přebíral štafetu třetí," vypravuje Hynek. Ztrácel minutu čtyřicet. Na čtyřiadvacetikilometrovém úseku manko téměř zlikvidoval.

„Náš kajakář vyrážel se ztrátou patnácti vteřin a do cíle v Lienzu doběhl i s lodí první," líčí Hynek parádní finiš týmového parťáka, který po vodním úseku musí urazit ještě tři sta metrů po souši do centra města. „Šlo o vítězství nejtěsnějším rozdílem v novodobé historii závodu," upozorňuje Hynek, že v cíli měla druhá štafeta manko jen 99 vteřin.

Ač je Hynek vyhlášeným maratóncem, bikerskou porci při extrémním závodě zvládá s bravurou. „Spousta lidí si myslí, že s ohledem na dobu kolem hodiny a půl jde o porci spíše pro kluky z cross country. Jenže ti při závodech jezdí v kopci dvě až tři minuty, zatímco my běžně jezdíme v závodech třicetiminutové kopce nebo delší. A tady se jedou dvě třetiny na horu, zbytek z kopce. Sedí mi to," přiznává Hynek.

I proto si jej Manuel Filzwieser pojistil pro další ročník. „Paradoxně přišel ještě před startem, aniž by tušil, jak mi to v jejich týmu půjde. Říkal, že mě oslovil na základě stabilně výborných výsledků. Běh a kolo jsou dvě klíčové disciplíny," připomíná český závodník. „Slíbil jsem, že přijedu. A přestože jsme vyhráli, rozhodnutí měnit nehodlám. Sice mám splněno, ale jde o velmi prestižní záležitost. Závod navíc provází výjimečná atmosféra," vysvětluje Hynek, jehož triumf přímo v dějišti sledovala životní partnerka Šárka se syny Kristiánem a Mikulášem.

Přestože se po letech čekání během víkendu dočkal pětatřicetiletý člen týmu Topeak Ergon vysněného triumfu, bujarou oslavu si musel odepřít. „Na slavnostní party hlavního sponzora jsem sice vyrazil, ale dal jsem si jen dvě malá piva a šel spát za tmy, nikoliv až nad ránem. Už v neděli mě totiž čekal sedmihodinový přesun do Švýcarska," připomínal Hynek přesun k dalšímu závodu, do něhož odstartoval v pondělí vítězstvím v úvodní etapě.