Článek
Když se ohlédnete za prvním závodním víkendem, najdete na něm nějakou chybu?
Nemám tomu co vytknout. Všechno se podařilo. Vyhrála jsem tři kilometry, skončila třetí na patnáctistovce v novém českém rekordu a svůj osobní jsem si vytvořila na kilometru. V závodě s hromadným startem jsem skončila čtvrtá a dobrý byl z naší strany i výkon v závodě družstev. Mám radost, že si výborně vedly i Niki Zdráhalová a Natálka Kerschbaummayrová. Zejména šesté místo Niki v závodě s hromadným startem je skvělé.
Který z těch závodů byl nejtěžší?
To se dá těžko říct. Každý se jede jinak rychle a z každého bolí nohy. Mám-li vybrat jeden, pak asi ta úvodní trojka. Byl to první závod v sezóně a velmi důležitý.
Ty trojky jste jela ve dvou dnech hned dvě. V sobotu jste si asi při týmové soutěži také neodpočinula...
Jela jsem pět kol, první rozjela Nikola. Pak to bylo na mně. Byla jsem příjemně překvapená, že se mě Niki a Natálka udržely. Loni to bylo mnohem těžší. V posledním kole jsem musela zvolnit, abychom dojely společně. Ale bylo to mnohem lepší než loni v Japonsku.
Takže pojedete i další týmové závody?
V programu jsou ještě dva. Samozřejmě se uvidí podle aktuální situace, ale předpokládám, že ano. Věřím, že se budeme dál zlepšovat a dokážeme se kvalifikovat na olympiádu.
Trenér Petr Novák, říkal, že jste právě v týmové soutěži jela na hranici světového rekordu, který v pátek nevyšel.
V pátek nebyly na rekord podmínky, v sobotu ano. Když vezmu časy z jednotlivých kol, kromě toho posledního, a připočtu velkou zatáčku, pak to bylo na hranici 30,5 sekundy na kolo, což je opravdu plus minus na rekord. Když už ne na světový, tak na český určitě.
Na patnáctistovce jste rekord zajela i přes drobný zádrhel. Co se vlastně stalo?
Po prvním kole při střídání jsem se zvedla a nechala projet Norku Njetunovou. Bála jsem se, abych ji případně neskopla a nebyla diskvalifikovaná. Po závodě mi pak sama říkala, že počítala s tím, že ji předjedu. I tak z toho byl osobní rekord. Nebudu zastírat, že jsem byla naštvaná, čas mohl být ještě mnohem lepší.
Sobotní kilometr vám vyšel také výborně. Co pro vás znamená osobní rekord?
Hrozně moc. Potvrzení, že jdeme správnou cestou a samozřejmě i povzbuzení i do dalších závodů.
Nakonec jste jela závod s hromadným startem. Trpěla jste hodně?
Únava už byla znát, cítila jsem se hodně vyždímaná. Šla jsem do toho s tím, že chci získat nějaký bod, protože když bodujete, už nemůžete skončit hůř než desátý. Povedlo se mi vyjet pět bodů. Stejný počet měla i Američanka Richardsonová, tu jsem si pohlídala v závěru, abych dojela před ní. To se povedlo a bylo z toho pěkné čtvrté místo.
V Salt Lake City vás čeká už v pátek pět kilometrů, na této trati držíte světový rekord. Před odletem za oceán jste říkala, že máte obavu o jeho udržení. Teď už se vzhledem k formě nebojíte?
Každý závod je jiný. Bude to hrozně těžké, v nové sezóně jsem pět kilometrů ještě nejela. Uvidíme. Určitě se lehce nevzdám. Bude záležet na momentálním rozpoložení. Moc se na závod těším.
Ovály v Calgary a Salt Lake City patří k nejrychlejším na světě, který vám vyhovuje víc?
Je mi to vcelku jedno. Nohy bolí všude stejně.
Na co jste se nejvíc těšila při přeletu z Calgary do Salt Lake City?
Na hambáče! V Calgary jsem jedla samé těstoviny, tak jsem se těšila, že si dám pořádný hamburger.
