Rubriky:

Ostatní

Sáblíková dvou tváří. Usmívám se jako sluníčko a za minutu pouštím hromy a blesky

6. března 2016 14:58 - Berlín

Stále usměvavá, před novináři je v pohodě, i když se závod výjimečně nepovede. Nepamatuji se, že bych rychlobruslařskou královnu Martinu Sáblíkovou viděl zamračenou. A přeci umí pouštět i hromy a blesky...

 

Ivan Sekretarev, ČTK/AP

„To jsou ty moje nálady... Po snídani se usmívám, ve výtahu cestou na pokoj se všechno změní a s nikým nemluvím, na otázky odsekávám. Jsem jako holandské počasí. Nejdřív sluníčko, pak zamračeno, vzápětí hromy a blesky a za deset vteřin zase sluníčko. Inu jako ženská. Vím, že to tak je, že to není dobře, ale nic s tím nenadělám," přiznala.

Deset let kraluje dlouhým tratím. Řeknete si, že by ji nemělo nic rozházet, ale opak je pravdou. „Nervózní jsem pořád. Už když se podívám na rozlosování, tak mě to nabudí. Při rozcvičování jsem nervózní jako pes a hodinu před závodem na mne nesmí nikdo promluvit. Začnu nad závodem až moc přemýšlet. Co bych měla dělat, čeho bych se naopak měla vyvarovat. A tím se vlastně sama ještě víc znervózním. Když vstoupím na led při představování před jízdou, snažím se uvolnit. Říkám si, že už toho mám dost za sebou, všichni mě znají, tak proč být nervózní. Jakmile padne startovní výstřel, nervozita je pryč. Už na ni není čas," popsala svoje předstartovní pocity.

Schytá to i trenér

Jen kouč Petr Novák má výsostné právo na ni před závodem promluvit, ale někdy tím šlápne do vosího hnízda... „Petr na mne samozřejmě mluví, dává mi pokyn, ale někdy jsem na něj nevrlá a pak mě to mrzí. Ty moje nálady musí být hrozně těžké vydržet. Já bych se tedy trénovat nechtěla (smích). Vezmu třeba jeden den. Na led jsem šla při tréninku spokojená, z ledu už naštvaná, i když to nevypadalo špatně. Při obědě jsem s nikým nemluvila, po obědě jsem se rozbrečela, a pak už jsem měla zase dobrou náladu a šla závodit. Prostě taková jsem já," pravila s rozpačitým úsměvem. Rozhodně ale není žádná rozmazlená hvězda.

Trenér Petr Novák se usmívá. Ví, že na těchto stavech svojí svěřenky má velký podíl. „Za těch osmnáct let spolupráce znám Martinu velmi dobře. Prvních pět deset let jsem ji formoval. Učil jsem ji, aby byla zdravě drzá, přesvědčená o tom, co umí a dávala soupeřkám najevo, že chce vyhrát. Naučil jsem ji, aby si nenechala všechno líbit, a někdy mi to dá, jak se říká, pořádně sežrat," přiznal kouč.

Hádky jak z italských filmů

Když se do sebe pustí, je to prý pro okolí zážitek. „Nekoukáme, kdo je kolem. Ona chce prosadit svoje, já také. Když mě hodně naštve, pustím se do ní. Klidně ji řeknu, že jdu od toho, že tam nemusím být. Pohádáme se pořádně, hlasitě, ale je to z obou stran kvůli co nejlepšímu výsledku. Kdo nás nezná a slyší to, musí být zděšený. Rozejdeme se v tu chvíli ve zlém a navždy, tak to působí na okolí. Ale za půlhodiny je všechno v pořádku a jedeme dál, aniž bychom se k tomu předchozímu vraceli," zdůraznil Novák.

Kolegyně z týmu už jsou zvyklé a dobře vědí, kdy se stáhnout, nebo kdy naopak nějakou blbinou navodit dobrou náladu. „Nikola Zdráhalová, která se mnou spí v Berlíně na pokoji, ale i ostatní děvčata v týmu, ty moje nálady nějak respektují a zůstávají pozitivní. To je důležité. Děvčata mě berou svým způsobem jako vzor. Koukají a snaží se dělat to, co já. V dobrém i v tom horším. Samozřejmě jim ráda poradím, ale na druhou stranu, když se mi něco nelíbí třeba při tréninku, tak je sjedu. Holky ale vědí, že to myslím v dobrém, jsem kamarádky. Jsou fajn. Sice při těch mých náladách se kolikrát divím, jakým blbostem se smějí, ale za chvíli se tomu samému směju s nimi a jsem v pohodě," prozradila Sáblíková.

Místo komedií psychologické filmy

Na někoho v těžkých chvílích dobře zapůsobí muzika, jiný si pustí v televizi nebo na videu komedii či pohádku. U Sáblíkové to je jinak... „Odreaguju se třeba u televize. I když občas v němčině nerozumím, chytám, co říkají, ale nemyslím na závody. V posledních letech spíš než komedie si stahuji psychologické filmy, zajímají mě. Ale dívat se na ně před závody, není dobré," nabídne svůj recept na odreagování.

„Ráda také spím, jenže v noci mezi závody je to hrozné. Usínám čtyři hodiny, převaluju se, probírám, jak jsem co jela, kde jsem udělala chybu. Pak přemýšlím, co musím udělat, aby to druhý den dobře dopadlo. Nechci si brát prášky na spaní, když je nejhůř, tak půlku, nemám prášky ráda. Někdy usnu hned, ale za chvíli se zbudím a pak nemohu také dlouho usnout. Kdyby někdo měl recept, jak rychle usnout, ať mi ho dá. Mezi dvěma závody při víceboji také moc času není. Čím delší pauza, tím lépe. Snažím se ulevit svalům, něco sníst, co mi dá hodně energie, ale nemohu se přecpat. Někdy lépe účinkuje to, jindy ono, ale ta nervozita mě zase hodinu před závodem dostihne...," konstatuje s přesvědčivým výrazem, že s tím se zkrátka nic dělat nedá.

Karel Felt (Berlín), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní