Článek
Žebříček se definitivně uzavírá ve čtvrtek. Už můžete slavit postup do Ria?
Mám to spočítané, i když jsem pokorný, před Londýnem jsem to měl také spočítané, pak najednou udělili dvě divoké karty a byl jsem náhradníkem. Ale mělo by to klapnout.
Co vám proběhlo hlavou po výhře nad Estoncem Mustem ve druhém kole mistrovství Evropy ve Francii, které vás posunulo na olympijské příčky?
Bylo to úžasné, všechno ze mě spadlo. Celá sezóna byla šílená, dlouho se mi nedařilo, ale pořád jsem věřil, že se to zlomí. Byl jsem napjatý, jestli Milana Ludíka na postupové příčce přeskočím, o to větší byly emoce. Kamarádům, kteří měli klid od prosince, jsem záviděl.
Užil jste si úspěch o to víc, že ho s vámi prožívala i přítelkyně Gabriela Soukalová?
Bylo super, že jsem měl u sebe všechny blízké, tátu i mamku. Byl jsem rád, že když se letos dařilo Gabče, tak jsem ji v tom nenechal samotnou a také si připsal úspěch, byť ne takový.
Strašila vás představa, že do Ria pojedete jako předseda komise sportovců Českého olympijského výboru, ale na badminton se budete jen dívat?
Ta představa tam samozřejmě byla. Nebylo lehké, když jsem třeba jel přes půl světa do Peru a tam vypadl v prvním kole. Na mistrovství Evropy jsem pak věděl, že musím porazit Musta, s nímž jsem měl bilanci 0:8 na zápasy. Ale klaplo to a jsem teď dokonale šťastný i sportovně.
Už se chystáte k tatérovi, abyste zvěčnil i svoji třetí olympijskou účast?
Už se těším, až na něj opráším číslo. Je to první člověk, který tu tetoval, poprvé se mu do kruhů moc nechtělo, že takové malé kravinky nemá rád, ale před Londýnem si sám vzpomněl.
Po olympiádě jste plánoval s badmintonem končit. Nic vás nezviklá?
Ne, spíš mě motivovalo, když jsem byl na mistrovství Evropy rozbolavělej, že takhle debilně přece neskončím. Tak jsem rád, že olympiáda potřetí klapla, což se v badmintonu moc lidem nepovedlo. Jak mi někdo napsal, bojoval jsem o Rio s klukama, kteří se učili násobilku, když jsem hrál na olympiádě poprvé. Poslední rok mě pořád něco bolí, po Riu chci skončit.
Už teď jste cítil nostalgii, když jste se loučil s turnaji, na něž jste roky jezdil?
Nevěřil jsem, že to přijde, ale bylo to tak. Byl jsem v halách, kam jsem jezdil třináct let v kuse, potkával lidi, u nichž jsem bydlel, když jsem neměl na hotel…
Co plánujete po olympiádě?
Teď jsem se snažil soustředit jen na nominaci, přes prázdniny to víc rozmyslím. Do konce roku chci mít volněji, vyrazit s Gabčou na soustředění i nějaké závody a pak uvidím. Určitě se chci dál věnovat nadační činnosti, v hlavě mám i další projekty.
