Článek
Pro Drahonínského a jeho partnerku Lídu se cesta do Brazílie stala nezapomenutelným zážitkem. Na paralympiádu odjížděli jako partneři, vrátili se jako snoubenci. A medailová sbírka Drahonínského se zdvojnásobila – po zlatu z Pekingu a stříbru z Londýna přidal v Riu v individuální soutěži stříbro a v kategorii smíšených dvojic se Šárkou Musilovou bronz.
Kocour vyznal lásku
Brazilským fanouškům ale přes sportovní úspěchy utkvěl v paměti jako ten, kdo po vyhlášení požádal přítelkyni o ruku. „Chtěl jsem to udělat nějak originálně, aby mohla vzpomínat, jak jí její kocour vyznal lásku,“ líčil Drahonínský, jenž je po pádu z balkónu v náměsíčnosti upoután na invalidní vozík.
Před cestou do Ria měl nachystaných více variant. „Kdyby neklapla medaile, udělal bych to třeba u Ježíše nebo na Cukrové homoli,“ věděl. Prstýnek měl v kapse během vyřazovacích soubojů. Po nich se obrátil na organizátory s nezvyklou žádostí.
„Mám tu takovou krabičku, támhle přítelkyni a chtěl bych ji požádat o ruku,“ řekl český lukostřelec. „Když jsem se vrátil, ta organizátorka brečela jak želva,“ popisuje emotivní chvíle, které oplakala i jeho nastávající manželka. Byť podobné překvapení zrovna nevyhledává. „Naštěstí se z Ria vrací až tři dny po mně, tak snad to vstřebá. Ale takové věci ke mně asi patří a myslím, že se jí to líbilo,“ věřil.
Hlavu si barví od Pekingu
Fanoušci se tak rázem fotili s ním a jeho snoubenkou, která si půjčila i Drahonínského stříbro. „Poznávali nás pak i na ulici a teď mi psala, že se s ní fotili nějací lidé na hotelu,“ popisoval čtyřiatřicetiletý lukostřelec, jenž byl zapamatovatelný i díky svému pestrobarevnému přelivu.
„Zkoušel jsem to už v Pekingu, ale to jsem blbě zvolil barvy, tak si mysleli, že jsem z Německa. Od té doby se nechávám barvit na všech velkých akcích, má to i psychologický efekt, diváci víc fandí. A Brazilci mají rádi karneval, i teď mi na Facebooku posílají fotky ze závodů,“ pochvaloval si přátelskou atmosféru v Riu.
