Hlavní obsah

Dvě kola před cílem jsem už věřila ve zlato, říkala spokojená Sáblíková

Kangnung/Praha

Od roku 2007 se nevrátila devětadvacetiletá rychlobruslařka Martina Sáblíková ze světových šampionátů bez zlaté medaile. Tu zatím poslední přidala v sobotu na pětikilometrové trati. Celkem jich má sedmnáct, a na pětce devět. Rozdíl mezi nimi ale nedělá. Řekla to v rozhovoru pro Právo a Sport.cz.

Foto: Ahn Young-joon, ČTK/AP

Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková měla po triumfu na MS v závodě na 5000 metrů ohromnou radost.

Článek
Fotogalerie

Ulevilo se vám, když největší nizozemské soupeřky Carien Kleibeukerová a Antoinette de Jongová zajely horší časy, než se čekalo?

Jak se to vezme. Ty dvě nezajely, ale hodně rychlé byly jiné soupeřky, od kterých se to třeba tolik nečekalo. Tak jako tak jsem musela jet celý závod naplno, protože časy pod sedm minut byly opravdu dobré.

Nevyděsil vás čas vaší kamarádky, čtyřiačtyřicetileté Claudie Pechsteinové, která všem ulétla o téměř čtyři sekundy?

Pechi se připravovala speciálně na pětku, trojku vynechala. Byla to od ní pořádně hozená rukavice. Poslední dvě kola zajela opravdu fantasticky. Musela jsem se maximálně koncentrovat a vytvořit si náskok, aby mi to vyšlo na ta poslední dvě kola. Jezdila jsem okolo 32,3 sekundy. Dvě kola před cílem na mne trenér Petr Novák křičel, že mám dvě a půl sekundy náskok, věřila jsem, že už to zvládnu.

Zlaté šampionáty
20073000 a 5000 m
20085000 m
20095000 m a víceboj
2010víceboj
20115000 m
20123000 a 5000 m
20135000 m
20153000 a 5000 m, víceboj
20163000 a 5000 m, víceboj
20175000 m
Na světových šampionátech vybojovala ještě pět stříbrných a jednu bronzovou medaili, v letech konání ZOH se už MS nejezdí.

Takže už jste si závěr jen pohlídala, nebo jste musela ještě zabrat?

Spíš jsem ta dvě kola protrpěla, ale jela jsem dál svoje tempo. Po projetí cílem jsem ovšem nevěděla, jestli jsem opravdu vyhrála. V Kangnungu jsou trochu jinak umístěné výsledkové tabule. Musela jsem je očima hledat. Když jsem ji po projetí zatáčky našla a viděla svoje jméno na prvním místě, uvěřila jsem definitivně. Ne že bych do té doby pochybovala, ale když to vidíte na tabuli, máte jistotu, Pak už jsem se radovala naplno.

V cíli jste vypadala hodně zničená...

Zničená jsem byla, ale tak to je po každém závodě. Vždycky jedu naplno.

Od roku 2007 vozíte z mistrovství světa vždycky zlaté medaile. Tohle je sedmnáctá, z toho devátá na pět kilometrů. Kam byste to sobotní zlato zařadila?

Všechny pro mne mají stejnou hodnotu, vždyť jsou z mistrovství světa. Pokaždé si to užívám. Nikdo už vám je nevezme. S přibývajícími roky si těch posledních vážím víc a víc.

Ve čtvrtek vám dali nejprve medaile připravené pro muže. Tentokrát bylo vše správně?

Tentokrát byly medaile správné. Dívala jsem se.

Prvními gratulantkami byly týmové kolegyně Nikola Zdráhalová a Eliška Dřímalová. Užila jste si to s nimi?

Moc! Ony dvě a celý tým mají na medailích velký podíl. Díky nim jsem neměla před závodem čas na nějakou velkou nervozitu. Dá se říct, že se v sobotu všichni pro mne obětovali. Když jsem se vrátila z rozcvičení před závodem do šatny, obě děvčata se pořád smála. Holky si dělaly prdelky, pouštěly si písničky, i sprostší, povídaly si o všem možném i nemožném a já se zapojila. Obě jsou správně praštěné (smích) a to mi pomáhá.

Claudia Pechsteinová všechny překvapila, nelitovala, že je druhá, když vám ještě na dráze zvedla ruku nad hlavu?

Vůbec ne! Naopak mi upřímně gratulovala, jsme opravdu kamarádky. Dokonce s úsměvem konstatovala, jak je fajn, že na stupních není žádná nizozemská závodnice.

Ony se tváří trochu povýšeně, takže radost byla společná?

Byla jsem ráda, že je s námi na stupních zrovna Kanaďanka Ivanie Blondinová... Ale nejsem nepřející. Když někdo podá takový výkon, že je na medaili, přeji mu to, a je mi jedno, z jaké je země. Je fakt, že Holanďanky jsou prostě své...

V neděli vás čeká patnáctistovka. Myslíte na to, jak kolekci ze šampionátu zkompletovat, nebo některou medaili dublovat?

O tom opravdu nepřemýšlím. Na patnáctistovce jsou velmi silné soupeřky, specialistky. Některé v sobotu jely kilometr. Uvidíme, jak kdo bude na oválu vypadat. Jsem ráda, že mohu patnáctistovku jet. A ať to dopadne jakkoliv, cíl na tomhle mistrovství jsem už splnila. Pro mě je důležité, že jsem si mohla vyzkoušet olympijský ovál, na který se dostanu až příští rok.

Jak těžké je vyhnat z těla únavu?

Není moc času. Absolvovala jsem tiskovou konferenci, dopingovou kontrolu, cesta na hotel trvala hodinu. Pořádně jsem se vysprchovala a pak se ještě vyjela na rotopedu. Snad budu spát dobře, když jsem hlavní cíl splnila. Ráno se uvidí. V každém případě pojedu zase naplno.

Reklama