Rubriky:

Ostatní

Neplánované překvapení! Emmons čeká čtvrté dítě každým dnem, ale ke střelbě se chce jednou vrátit

8. března 2017 18:20 - Praha

Třiatřicetiletá střelkyně Kateřina Emmons má kompletní sbírku olympijských medailí a kolekce cenných kovů ze světových a evropských šampionátů. Vzduchovku odložila v roce 2015 a věnuje se rodině - Julii (2009), Martinovi (2013) a Emmě (2015), k nimž v nejbližších dnech přibude další holčička. Oporou jí je stejně úspěšný střelec Matt Emmons, reprezentant USA. Nejlepší českou střelkyni však i v této době stále zajímá situace v české sportovní střelbě, která není růžová.

 

Archiv Kateřiny Emmons

Jak se těšíte na čtvrté dítě a prozradíte, co to bude?

Teď už se moc těšíme. Bude to každým dnem, a tak začínáme být patřičně netrpěliví. Ale přiznávám, že na začátku to nebylo jen těšení se. Po Emmičce je toto miminko už druhé neplánované překvapení. Napadala nás spousta věcí. Jak to budeme zvládat, jak se budeme celá rodina přepravovat, jak je budeme moct zabezpečit, až povyrostou... Ale postupně jsme si to všechno vyřešili, srovnali se s tím, že nás bude plný dům, že některé věci holt budou muset počkat, jiné nebudou možné vůbec. Teď už se moc těšíme na nového človíčka.

Pomáhá vám manžel Matt hodně?

Ano, hodně! Já už několik měsíců nemůžu dělat skoro nic. Matt je teď takový táta-máma a vypadá to, že si to chvílema i užívá, tedy když nikdo doma zrovna nekřičí (smích). Snažím se zastat, co jde, ovšem veškerá péče o děti je teď na Mattovi. Ale zvládám alespoň vařit.

Na střelbu už nemáte asi ani pomyšlení, nebo si někdy vystřelíte?

Pušku jsem skutečně neměla v ruce od mistrovství Evropy 2015. Ale přemýšlím o tom, že bych vzduchovku opět vzala do ruky. Už jen pro osvěžení si několika věcí. A také, abych mohla dělat parťáka švagrovi, který po deseti letech začal střílet pistoli.

Sledujete, co se v české střelbě děje?

Samozřejmě. Nejde jen tak odejít od něčeho, co bylo součástí mého života více než patnáct let. Hodně mi záleží na tom, aby se dařilo i dalším generacím prosadit se na mezinárodní úrovni. V loni jsem dostala nabídku od Olympu, tedy Centra Sportu Ministerstva vnitra, kde jsem byla léta zaměstnána jako sportovec, abych se podílela na přípravě závodníků jako metodik či konzultant. Takže od listopadu jsem zpět na střelnici v Lobzích.

Blíží se sjezd Českého střeleckého svazu a ozývá se ostrá kritika vedení, že by například předseda Petr Baroch už neměl kandidovat. Souhlasíte s kritiky?

Všude je něco, co lze zlepšit. Ostrá kritika se ozývá a určitě se před ní nesmí zavírat oči. Spousta podnětů není vůbec mimo mísu, naopak. Bohužel, naprosté většině kritiků chybí základní komunikační schopnosti, některým dokonce i slušnost. Kritika je ostrá, vyslovuje se spousta velkých hesel, ale za nimi není konkrétní plán. To mě celkem děsí.

Co by podle vás bylo řešením?

Prvním krokem je komunikace. Nelze jen nadávat u piva, jak to nefunguje, jak je vedení naprosto neschopné... Je třeba zvednou se z té pohodlné židle, navrhnout řešení a začít o tom s vedením diskutovat. Určitě jsou oblasti, na kterých je třeba co nejdříve zapracovat. Momentálně jede celý systém jakousi setrvačností. Chybí tomu směr a nadšení, které přináší do celého systému energii. Je třeba se ujistit, že plánované změny budou mít skutečně ten efekt, který potřebujeme. Co se určitě nesmí stát, je to, že z vedení svazu zmizí všichni, kdo ho doteď řídili. Nelze se zbavit lidí, kteří o fungování vědí všechno.

Faktem je ústup ze slávy, po více než dvaceti letech se vrátili střelci z Ria bez olympijské medaile. Je na tom česká střelba opravdu tak špatně?

Tak špatně na tom není. Já se na to dívám opačně. Dvacet let, což je pět cyklů, jsme vždycky medaili z olympiády přivezli. To je přeci něco úžasného. Střelba si tak nasadila vysokou laťku, takže teď převládlo obrovské zklamání. Dalším pozitivem je, že máme hodně nových talentů. Na tom, že jsme nedovezli ani jednu placku z Ria, se podílí několik faktorů. Z týmu jako celku odešli postupně téměř všichni lídři. Bez závodníků, kteří vnášejí do týmu energii, chuť a odhodlání, to nefunguje na sto procent. Skončili Míra Januš, Martin Tenk, já... Zůstal jen David Kostelecký, který se ale s týmy puškových a pistolových disciplín potká minimálně. Brokaři mají závody odděleně.

Problém ale není jen v odchodu hvězd...

Dalším faktorem, a bezesporu toto je jedna z věcí, kterou je třeba řešit akutně, je nedostatek zkušených trenérů. Mizivé procento má ponětí o tom, co skutečně obnáší střelba na úrovni světové špičky. Jede se ve starých kolejích, ale svět se zatím posunul mnohem dál. Abychom byli i v dalších letech konkurenceschopní, je naprosto nutné zavést formy vzdělávání nejen pro trenéry, ale také pro samotné závodníky. Ukázat jim, jak to funguje, co je třeba, jaké jsou nové přístupy, proč se spousta věcí změnila. Řeči typu „Tohle se za nás neřešilo, takhle to úplně stačí." musí zmizet. Pokud se mají naše talenty rozvíjet, je nutné, aby od začátku dostaly veškeré potřebné prostředky, aby se opravdu rozvíjet mohly.

Nezvažujete výhledově návrat v nějaké funkci, jako trenérka, či jako závodnice?

Role trenéra je velice lákavá, ale vzhledem k tomu, že mám malé děti, také prakticky nemožná. Jistě bych se tomu nemohla věnovat tak, jak by bylo třeba. Je nutné být na závodech, které jsou o víkendech, na trénincích přes týden. Snad až nám děti povyrostou. Stejně tak je to s funkcemi. Pokud se najde cesta, jak mě zapojit tak, aby to přineslo správný efekt i při mých časových možnostech, pak se zapojím i do ČSS moc ráda. Momentálně mě naplňuje práce metodika v Olympu. Uvidíme po volbách, jak bude situace ve svazu vypadat.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní