Článek
Jak je vám po těle dva dny po turnaji?
Domlácený jsem dost. To jsem byl z každých závodů, ale v téhle váze je to ještě horší. Dávám do toho větší sílu, tělo dostává zabrat… A když na mě spadnul Rumun Natea (vážící 176 kg), úplně příjemné to nebylo. Sice jak je obalený, trochu to tlumí, ale pořád je to velká váha.
Ve Varšavě vám fandila i manželka Eva s devítiměsíčním synem Antonínem. Osvědčil se vám model s rodinným zázemím?
Mně to vždycky vyhovovalo. Když se mnou byla žena poprvé na mistrovství Evropy, hned jsem vyhrál, pak to fungovalo i na mistrovství světa. Nijak mě jejich přítomnost nesvazuje, spíš mě to nakopne, když se před nimi chci ukázat.
Syn zvládl dlouhý turnaj v hale bez potíží?
Neměl s tím problém, celý den byl v hale a vůbec nebrečel. Až jsme byli překvapení, jak to Toník zvládnul. Určitě pojede i na mistrovství světa v Budapešti.
Když jste potkával soupeře z vaší bývalé kategorie do 100 kilogramů, bylo na nich znát, jak jsou rádi, že už se s vámi nemusejí prát?
Pár kluků se ptalo, jestli jsem odešel nastálo, nebo se vrátím. Tak jsem odpovídal, že snad nastálo, protože bych chtěl dokázat něco nového. Teď už se znám i s klukama z kategorie nad sto kilo. Třeba s Polákem Sarnackým, se kterým jsem se pral o bronz, nás oba baví rybaření, tak si posíláme fotky, jaké ryby jsme chytli, jsme kamarádi. Snad mě bude mít rád, i když jsem ho porazil. (úsměv)