Rubriky:

Ostatní

Výjimečný večer, dojde na přestřelku českých bojovníků?

12. září 2017 11:30 - Olomouc

Začínali bez rukavic na přelomu tisíciletí. Pěst na pěst. Kolo mělo i dvacet minut. Štípaná, která bolí, srdce chvátá, uvadající dech je nepřítelem a tělo si vzpomíná ještě týden po zápase. To byl „pravěk“ v bojových uměních. Za měsíc se jeden z českých průkopníků MMA rozloučí. Michal Hamršmíd vstoupí do oktagonu 12. října v Praze. Rozlučka, definitivní sbohem prvního českého gladiátora desetiletí. Proti němu se postaví Petr Mai. Oba za svůj život zvládli na 1500 zápasů. Tihle rváči, bojovníci budou vrcholem GCF 41: Night of the Legends na Podvinným mlýně.

 

Sport.cz

Zbývá měsíc do zápasu na galavečeru legend českého MMA. Vy vkročíte jako poslední dvojice do klece. Bude pro vás tento duel výjimečným v kariéře?

Hamršmíd: Mám kariéru už za sebou, chci si to užít. Před zápasem přijde nervozita, ale já už nemám ambice se posouvat. Na galavečeru bude osm zápasů, kde se představí legendy. My už nemáme ambici jít do UFC, postupovat žebříčky. Budu chtít vyhrát, předvést maximum, abych nezklamal syna, lidi, sebe, ale už to není moje životní priorita. Já měl první zápas v roce 1998, Petr přibližně taky tak, to je skoro dvacet let.

Mai: Mám to podobně, nemusím si nic dokazovat, taky nebudu, ale jdu vyhrát, jako každý zápas. Připravím se na maximum.

Oba máte od dětství stovky zápasů za sebou, tato rozlučka nebude vaše první setkání, je to tak?

Hamršmíd: Potkali jsme se ve volném stylu na žíněnce a v kleci to bylo jednou podle pravidel valetuda a jednou to byl free fight. To je už ale asi sedmnáct let.

Cítíte rivalitu?

Hamršmíd: Pokud by mi bylo pětadvacet let, bral bych to daleko prestižněji. Rivalita bude, ale není to jako dřív.

Jak vlastně probíhalo vybírání soupeře pro derniéru?

Hamršmíd: Jde o turnaj legend, takže se okruh zmenšil. První nápad byl někdo z evropské Top10 z mé doby zápasení, ale každý slušně napsal, že nemá zájem. Buď nezápasí nebo jsou kluci váhově jinde. Třetí věc, proč by za mnou měl někdo létat. Pokud by to nabídl někdo mně, když pět let nezápasím, tak taky řeknu ne. Z Čechů tu byl Dan Barták, Petr Mai, Petr Čajnák, Karel Svěchota. Spojili jsme se s kluky - Dan je úspěšný trenér, kluci jsou teď vyšší váha než já. Nakonec jsme se s Petrem domluvili na váze 66,3 kilo.

Mai: Vůbec jsem nad nabídkou nepřemýšlel. Hned jsem souhlasil. Tohle byla nabídka nabídek zápasit s Hášou. S ním jsem začínal, on mě k tomu vlastně přivedl, spolu jsme začali zápasit, teď tu má rozlučku.

Jak se připravuje na prahu čtyřicítky?

Hamršmíd: Těžko (smích). Je to těžší, dřív byl člověk plný energie. Odtrénoval, prospal se, teď musím odtrénovat a vydělávat k tomu. K tomu musím brát ohled na věk, musí být více regenerace.

Mai: Do čtyřicítky dobrý, potom špatný. Každým rokem navíc to je větší námaha, regenerace je jiná. Dvě fáze se špatně trénují celý týden.

Jaká je vaše současná váha?

Hamršmíd: Mám tři kila navíc.

Mai: Já shazoval ze 76, teď mám 68 kilo. Dvě kila, to je v pohodě. Pěkně pomalu a postupně.

Už máte zápas v hlavě, s čím vyrukujete na soupeře?

Hamršmíd: Petr je zápasník, já začínal s judem. Je to MMA, začíná se v postoji, ale naše silná stránka je zem. Já jsem většinu svých zápasů vyhrával na submission, Petr taky. Třeba to bude přestřelka v postoji. Člověk o tom přemýšlí, má plány, ale když se dostanete pod tlak, tak začnete věřit tomu, co znáte od mala.

Mai: Taktiku nebudu prozrazovat, ale máme to podobné. Jestli bude nějaký box, nevím. Šťastnější vyhraje.

Jdete poslední zápas celého večera, navíc takového, který tu ještě nebyl. Těšíte se?

Hamršmíd: Nechtěl jsem jít poslední, ale byli jsme do toho dotlačeni (smích). Bude to výjimečný, sjedou se bojovníci až z přelomu tisíciletí. Dřív nebyla taková mediální pozornost, teď to lidi láká, je to vidět i na prodeji vstupenek. Zbývá měsíc a je ze 75 % vyprodáno, což je měsíc před turnajem velké číslo. Lidi se ještě na nás starý chtějí podívat.

Mai: Já mám rád první dva, tři zápasy, nemusím čekat třeba na devátý. Tohle bude Top večera, tak jsem samozřejmě rád, že tam budu.

Bojové sporty, to jsou také zranění, omlácená těla, přijímání, rozdávání ran a žádné finanční zabezpečení na celý život. Nelitujete, že jste nezkusili třeba fotbal, hokej?

Hamršmíd: Nelituju. Tak to má být. Každý má nějaký život. Ne každý fotbalista, hokejista se zabezpečí, aby měl pohodu po kariéře. Na zápas se spíš doplácí, ale něco vám to dává, tak to mělo být, je to krásný.

Mai: Já jsem z malého městečka, tam to není vůbec o penězích. Co si nevydělám, to nemám. Mám firmu, takže sponzoruju sám sebe.

Zůstali jste u tohoto sportu i proto, že tohle dělají chlapi, kteří se musí k úspěchu opravdu probít?

Hamršmíd: Já mám rád fotbal, ale kolikrát jsem vytočený, jak padají, válejí se, tři minuty se drží za nohu. Potom se pískne a jako by se nic nestalo. Poslal bych frajera za lajnu a nechal deset minut stát. Je to jeho ostuda, že tohle vůbec udělá. Ale i v MMA jsem zažil kluka, který dostal ránu, pak se začal točit, že to byl faul. V tomhle sportu musíte rozdávat, ale také přijímat. Hokejisté, ragbisté, házenkáři jsou také tvrdí, najdete takové i mezi fotbalisty.

Mai: Mám stejný názor, fotbal hraju asi dvanáct let. Vím, že se filmují fauly. Je to spíš divadélko ten fotbal. Když se to začne mydlit v oktagonu, tak to je tvrdý. My začínali bez rukavic, to byla štípaná, když se jelo dvacet minut v kuse.

Hamršmíd: Fotbalisti mají veteránské zápasy, třeba se sjedou na víkend, užijí si to. To v MMA asi nepůjde. Tam by to šlo možná do první rány. Dneska na mě moc nesahej, bolí mě tohle a tohle (smích). Stejně bych neměnil, vybral jsem si, co mám rád, a tak to má být.

Libor Kalous, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní