Rubriky:

Ostatní

Střet dvou světů! Kanaďané zírali na Dvořáka jako opaření

27. října 2017 18:42 - Pchjongčchang/Praha

Přímo v centru dění brousí formu na olympijskou sezónu čeští bobisté. Sedmičlenný tým v čele s pětadvacetiletým pilotem Dominikem Dvořákem má v jihokorejském Pchjongčchangu jedinečnou možnost připravit se na vrchol sezóny.

 

archiv Dominika Dvořáka

Už podruhé jste letos v Koreji a těsně před startem sezóny navíc můžete porovnávat výkony s konkurencí. Jak z toho vycházíte?

Vedle nás sem přijely týmy, které budou chtít urvat co nejlepší výsledek na olympiádě. Američani, Němci, Švýcaři, Kanaďani i Rusové. Ze špičky tu moc lidí nechybí. Když jsem vzal lepší nože, zajížděli jsme někdy i stejné časy, to je pro mě velká motivace.

Jak na vás dráha a olympijský areál působí?

Led byl trochu víc narostlej, ale to se do února asi ještě změní. Dráha mi nepřijde zase tak náročná, docela mi vyhovuje a určitě se najdou technicky daleko složitější. Když jsme tu měli v březnu svěťák, ještě tu bylo staveniště. Jinak všude okolo je to moc pěkný, lidi příjemní. Dělá to na mě dojem jako taková Amerika venkov. Na každém rohu je cítit velký vliv Spojených států.

Nemáte strach z bezpečnostní situace? Nebo že by se třeba olympiáda ani nekonala?

Vůbec ne! Nic takového si nepřipouštím. Pro mě je to vrcholná akce a nedovedu si představit, že by ji něco zhatilo.

To ostatně dokazují i vaše březnové ‚toulky' po tenké linii...

Při letošní první návštěvě jsme si s klukama půjčili auto a vyrazili k demilitarizované zóně na hranici se Severní Koreou. Všude samý plot a jenom příroda. Bylo úplně prázdno, napětí by se tam dalo krájet. Byl to fakt silný zážitek, moc sportovců tam asi neprošlo. (smích)

Začínal jste jako atlet, při ZOH v Soči už jste byl brzdařem v posádce Jana Vrby a teď už bob řídíte. Co vás vedlo k takové přeměně?

Touha zkusit něco jiného. Dělal jsem desetiboj, ale pak mi přišel dost sterilní a přišla možnost zkusit boby. Hned mě chytly, bob je taková malá formule 1. Člověk navíc atletiku využije, protože musí mít rychlé starty. Takže hodně trénujeme dynamiku, ale i sílu. Je to těžké skloubit, když mám asi metrák, ale mně to vyhovuje. Když se hledal druhý pilot, nástupce Jana Vrby, říkal jsem si, že to zkusím. Začal jsem rok po Soči a myslím, že se pořád zlepšuju.

Dokonce natolik, že v únoru jste byl šestý při Světovém poháru v Iglsu, což byl nejlepší český výsledek za posledních deset let. Máte na to, abyste konkuroval světové špičce?

Letos chci jezdit stabilněji okolo desítky. Rozdíly jsou malé, i setiny sekundy. Jde o starty, kde se nám fakt daří, ale rozhoduje hlavně technika. Tam zaostáváme, především co se týká rozpočtových možností. Spousta konkurentů najede před sezónou stovky jízd, my jsme k tomu dopracovali až letos. Ale díky bohu za to.

To je rozdíl mezi Českem a zbytkem světa tak propastný?

Je to hrozně znát. Když třeba Kanaďané zjistili, kolik je náš roční rozpočet, úplně jim spadla brada. Zírali jako opaření. Mysleli si, že ta částka je vyčleněná jen na plat pro trenéra a vůbec tomu nemohli uvěřit. Konkurence je úplně jinde. Loni jsme si pořídili nový dvojbob, který vyjde skoro na milión a půl, ale třeba čtyřbob mám deset let starý, jenom zrenovaný. Dost se odvíjí od kvality nožů, kde jedna sada vyjde i na 200 tisíc korun. Není to žádná sranda a člověk to dělá proto, že ho to hlavně baví. Já k tomu ještě studuju a dělám instruktora sportu.

Na druhou stranu po letní přípravné atletické fázi jste zaznamenal úspěch na německém mistrovství ve startech, kde jste skončil s Davidem Edygym třetí.

Vklínili jsme se mezi německou a rakouskou konkurenci, je to každopádně povzbuzení, první takový ostrý test skončil na jedničku. Snad se nám bude dál dařit a ještě o sobě ukážeme.

S řízením bobu vám radil i akrobatický pilot Martin Šonka. Dokonce jste se s ním i proletěl. Jak to na vás zapůsobilo?

Popravdě, dost mě to překvapilo. Nečekal jsem, že ve vzduchu můžu zažít tolik věcí. To byl velkej masakr, když letíte hlavou dolů, krev se vám žene do hlavy a máte pocit, že vám za chvíli vyskočí oči z důlků!

Podobné pocity asi prožíváte, když bob převrátíte v ledovém korytu.

Není to sranda, jakákoliv malá chyba se trestá. Někdy jedeme rychlostí až 120 kilometrů v hodině, když se bob otočí, máme vlastně dvě možnosti - buďto jet po hlavě, ale riskujete otřes mozku a zničenou helmu, nebo po ramenou. To si člověk zase šeredně spálí ramena a záda. Nikomu bych to nepřál.

Kolik takových pádů máte za sebou?

Zatím jsem se vysekal asi jen pětkrát, to je dobrý. Rozhodně znám mnohem horší případy. (smích)

Jiří Štádler, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní