Rubriky:

Ostatní

Když mi křuplo v zádech, nejdřív jsem se zděsila, pak z toho bylo stříbro, smála se Sáblíková

11. prosince 2017 06:48 - Salt Lake City/Praha

Rychlobruslařská královna Martina Sáblíková je zpátky! V neděli pozdě večer vybojovala na tříkilometrové trati v posledním letošním závodě Světového poháru v Salt Lake City stříbrnou medaili, když ke zlatu chybělo 0,14 sekundy. Po sobotní patnáctistovce, v níž skončila dvacátá, to ale vypadalo, že v neděli vůbec nepojede. Co se stalo v noci ze soboty na neděli vylíčila do telefonu pro Sport.cz a Právo...

 

Jan Handrejch, Právo

Po sobotní patnáctistovce, v níž jste skončila poslední ve divizi A, jste prý nechtěla v neděli na třech kilometrech startovat. Bylo to tak zlé?

Bylo to hodně zlé, nemohla jsem se pořádně hýbat, ani odrazit, nohy jako by byly ze dřeva... Vůbec jsem nechápala, co se děje. Po patnáctistovce v Calgary jsem si říkala, že to jde správným směrem a můj zdravotní stav se lepší, ale ta sobotní věc v Salt Lake City mě srazila tvrdě do kolen. Trenéra Petra Nováka jsem prosila, ať mě z nedělní trojky stáhne.

Večer vám podle trenéra udělal fyzioterapeut speciální masáž a při ní vám křuplo v zádech...

Dá se to tak říct. Ozvala se v mých zádech obrovská rána... V první chvíli jsem se lekla, bála jsem se vůbec pohnout, měla jsem strach, že třeba nebudu moct vůbec pohnout nohou... Strašný pocit. Jenže se stalo něco neuvěřitelného. Opatrně jsem se postavila a pomalu se zkoušela ohnout a ten pocit se úplně změnil. Mohla jsem se nejen ohýbat, ale záda mě pustila mnohem dál, dostala jsem se do půlky lýtek, to jsem víc než měsíc nedokázala, zřejmě tam byl nějaký blok. Najednou ze strachu byla obrovská radost.

Jak tu nepovedenou patnáctistovku nesl trenér a ostatní členové týmu?

Pro mne překvapivě zůstávali úplně klidní, jako by se nic nedělo. Hlavně Petr, který mi pořád dodával psychické síly. Můj brácha Milan mi napsal, že se nemám nechat stáhnout, že přeci neodejdu bez boje. To bych nebyla já. Řekla jsem trenérovi, ať to rozhodne on. A Petr řekl, že pojedu. Nebýt těch dvou, tak jsem asi nejela. Teď jim moc děkuju, že mě přesvědčili.

Jak jste se cítila na trojce?

Nesrovnatelně lépe než v předchozích závodech. Nohama jsem mohla hýbat úplně jinak než před tím. Pocit byl výborný.

Vy jste v souboji s Ruskou Voroninovou ještě pár set metrů před cílem vedla...

Voroninová rozjela závod hodně rychle, ujížděla mi. Když na mne ale Petr později zakřičel, že už jezdím kola rychleji než ona, tak jsem to zkusila. Ale v tom posledním už mi došly síly. Projevilo se, že jsem měsíc a půl nemohla pořádně trénovat a jezdit, jak bych chtěla a hlavně potřebovala. Nemohla jsem přes měsíc jet rychle, pořádně se odrazit, v tréninku skákat, posilovat, pořád jsme improvizovali. Asi 200 metrů před cílem už mi prostě došlo... Ruska mě dojela a o čtrnáct setinek sekundy byla v cíli rychlejší. Ale z druhého místa nejsem zklamaná, naopak jsem z něj šťastná. Chvilku to ještě potrvá, než budu úplně zpátky, ale teď už věřím, že se naplno vrátím.

Co vás po návratu čeká doma?

Vracíme se v úterý a hned absovuji důkladné vyšetření zad a od něj se odvine vlastně celý program konce roku.

Závody v Salt Lake City skončila kvalifikace o olympiádu v Pchjongčangu. Co říkáte na vaši bilanci?

Je skvělá! Pojedu pětku i trojku a kupodivu i patnáctistovku, což jsem upřímně ani nečekala. Výborně je na tom i kolegyně Nikola Zdráhalová, ta pojede trojku, závod s hromadným startem, patnáctistovku a na kilometr se buď vešla, nebo je první náhradnicí. To nemáme ještě spočítané. Karolína Erbanová má samozřejmě jistou pětistovku a kilometr, takže naše bilance je výborná.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní