Článek
V listopadu 2015 byl devětadvacetiletý kontroverzní Brit na vrcholu slávy. Porazil Vladimira Klička, který předtím jedenáct let neprohrál. Legenda padla. Až Fury to změnil, on se mohl chlubit, že zdolal ikonu těžké váhy. Otevřela se před ním kniha neomezených možností, přání.
"O tohle jsem usiloval celý život. Jsem zrozený k boji. Splnil se mi sen. Půl roku jsem se na to připravoval v tělocvičně. Tomu se vůbec nedá uvěřit," radoval se.
Jakou party Fury rozehraje?
Ne moc dlouho, začal psát úplně jiné kapitoly, propadl se na dno. Doping, drogy, alkohol, konec tréninku, deprese, odmítnuté odvety. Koktejl, který mu namíchal realitu posledních dvou let - žádný zápas.
Přijde nyní tolik opakovaná a slibovaná změna?
„Teď můžu tu noční můru posledních dvou let hodit za hlavu. Příští rok se vrátím. Budu silnější než dřív, budu chtít získat zpět tituly, které mi patří," citovala Furyho britská média.
„Je na čase, aby party začala," tlumočil server BBC Furyho. Snad myslí tu sportovní, protože má před sebou hodně práce a odříkání. „V roce 2016 jsem měl noční můry, nejsem pyšný na hodně věcí, ale slibuji, že se v roce 2017 vrátím," uvedl na svém facebooku v lednu tohoto roku.
Tohle nevyšlo, takže tu je pokus s letopočtem 2018.
