Článek
Sportovec roku
Mrzelo vás někdy, že jste v anketě neskončil úplně nejvýš?
Je to prostě anketa. Samozřejmě hrají roli i sympatie novinářů k danému sportovci, to už není v mých rukou. Já si své odbojoval, jak dopadnu v anketě, to už je přidaná hodnota, tím se nestresuju. Myslel jsem si, že vyhraje Gábina, biatlon frčí, vyhrála mistrovství světa.
Po letošním titulu mistra světa jste plánoval relaxovat stavbou kůlny. Už stojí?
Stavěl jsem ji tři a půl dne, ještě není úplně hotová, na jaře dodělám opláštění z prken a natřu ji. Pro mě to byl fakt velký relax, ani jsem neměl puštěné rádio, byl jsem tam úplně sám, měl jsem jen motorovou pilu, hřebíky a kladivo, vyčistil jsem si hlavu. Tyhle řemesla mě dobíjejí, před třemi lety jsem stavěl bazén…
Co přijde teď?
Pozemek je celkem velký, musím se o něj starat, ještě tam chci vysadit nějaké stromy. A třeba přijde nějaký kamarád a bude chtít postavit boudu, tomu se nebráním.
Baví vás i plánování a projektování, nebo jen samotná stavba?
Tohle jsem si vymyslel celé sám, hodil na papír, spočítal, kolik bude třeba dřeva. Pak jsem šel za kamarádem tesařem, zeptal jsem se, jestli když ji takhle postavím, tak to nespadne. Říkal, že v pohodě, poradil mi hřebíky, vruty a pustil jsem se do toho sám.
Vyšel vám materiál?
Zbyly dva pětimetrové hranoly, ale ty ještě použiju. Takže jsem to celkem trefil…
Přípravu jste načal na horách v italském Livignu, to už je vaše tradice?
Jsem konzerva, s tím dožiju do konce kariéry. Mám to tam rád, vím, kam si lehnout, kam vyrazit na jídlo, nemusím nic řešit. A děti, jak rostou, neříkám, že bych od nich utíkal, ale občas na chvíli vyrazit z baráku je docela fajn a člověk se vyspí. (úsměv)
