Rubriky:

Ostatní

Už se necítím neporazitelná, uznává před olympijskými hrami Sáblíková

27. prosince 2017 19:24 - Praha

Tři zlaté, celkem pět olympijských medailí! Rychlobruslařka Martina Sáblíková reprezentovala zemi v bitvách pod pěti kruhy už v Turíně 2006. Na únorových zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu bude obhajovat zlato a stříbro ze Soči. A i přes všechny zdravotní patálie doufá, že minimálně jedním pódiovým umístěním potěší sebe i fanoušky.

 

Sport.cz s použitím Profimedia.cz

V Turíně jste jako osmnáctiletá byla při zahajovacím ceremoniálu vlajkonošem výpravy a následně vám těsně unikla medaile z pětikilometrové trati. Jak moc jste se od her na Apeninském poloostrově změnila?

Někdy si říkám, že čas strašně letí. Ale je to jako s řidičákem: Jsem zkušenější, starší. Určitě mám širší tým. Tehdy jsem byla vlastně jediná, teď mám kolem sebe prakticky třetí sestavu. Ti lidé buď skončili, nebo prostě odešli. A já také často přemýšlím, kdo přijde po mně. Snažím se všechno předávat, aby se ostatní hodně naučili a byli vysoko. Všechno ale prožívám stejně intenzivně, jako když jsem začínala. To se nezměnilo.

Když jste opouštěla Turín bez medaile, kde jste se viděla za dvanáct let?

Snít o olympijském triumfu jsem si netroufala. Natož o pěti medailích z her! Čtvrté místo jsem tehdy obrečela. Ale jsem za něj vlastně ráda. Dostala jsem obrovskou motivaci do tréninku. Nepředstavitelnou.

Je pro vás některá z vašich pěti olympijských medailí vzácnější?

Každá má svůj příběh, který v sobě nosím, a přesně se mi vybaví, kdykoliv si na ně vzpomenu. Nervy spojené s prvním triumfem ve Vancouveru, bronzové překročení plánu na patnáctistovce, vítěznou odplatu z pětky za Turín, úleva provázející naplnění medailových ambic ze Soči stříbrem při trojce nebo následnou euforii z pětikilometrové obhajoby před rodinou. Jde o výjimečné, doslova nesmrtelné zážitky.

Vedle olympijských medailí máte dvacet pět pódiových umístění z mistrovství světa, deset z mistrovství Evropy ve víceboji. Jsou pro vás medaile rutinou?

Určitě se necítím neporazitelná. Patřím do pěti až deseti holek, které bojují pravidelně o medaili. Ale jistou nikdy nemám. Neznám předem rozpoložení soupeřek a všechno se rozhoduje na dráze.

Je s přibývajícím věkem a zkušenostmi snadnější získávat stupně vítězů?

Naopak horší! Jak se opakují úspěchy, roste odpovědnost. Sama často přemýšlím, jaké to bude, až se to jednou nepovede. Hlavou se mi honí spousta otázek. Co se stane, až nebudu v optimální formě? Co když bude někdo rychlejší? Je to psychicky strašně náročné. Ale kvůli fanouškům nechci nikdy prohrát.

České naděje pro Pchjongčchang
seriál rozhovorů Sport.cz & Práva
Ondřej Moravec - biatlon
Eva Samková - snowboarding
Martina Sáblíková - rychlobruslení
Eva Puskarčíková - biatlon
Ester Ledecká - snowboarding/alpské lyžování

Když jede na hry sportovec s pěti olympijskými medailemi, dodává mu to sílu a sebevědomí?

Určitě neberu jako samozřejmost, že budu mít medaili! Natož zlatou. Ale chápu, když někdo řekne: „Sáblíková má medaili jistou."

Výsledky vás k tomu předurčují. Jak snášíte tlak očekávání veřejnosti?

Je super, že mi lidi věří. Těší mě množství fanoušků, které mám. Když se mi nedaří, je jejich podpora ohromně důležitá. Ráda si čtu na sociálních sítích vzkazy, jimiž mi lidé dodávají energii. Ale když si to uvědomím, cítím odpovědnost. Stojím na startu a tohle všechno mi proběhne hlavou. Kolik lidí ve mě doufá. Je vážně fuška se s tím vypořádat. Ale euforie rodiny i fanoušků z úspěchů je mým motorem.

Smířila jste se po letech protkaných úspěchy s pozicí osobnosti přesahující hranice sportovního světa?

Je to hrozně těžké. Nejsem typ, který se rád chlubí na veřejnosti. A už vůbec nejsem bulvární typ. Nesnáším, pokud mají lidé tendenci posuzovat mě třeba podle oblečení. Když se řešilo, abych se oblékala víc jako ženská a některá média mi radila, abych nosila sukně, boty na podpatku... To mě štvalo. Nikdy se nestydím za to, kým jsem a kdo jsem.

A to někteří prohlašují, že jste národním pokladem...

Což se mi taky nelíbí. Dosáhla jsem úspěchů, o nichž jsem snila. No, vlastně možná ani nesnila. A příznivci mi dávají strašně moc. Akceptuju, že si mě přivlastňují. Jen zastávám přesvědčení, že každý má právo na soukromí. Myslím, že medailemi všechno vracím vrchovatě.

Vyhrála jste vše, co v rychlobruslení lze. Zajistila jste se. Nikdy vás nenapadlo, že odejdete do ústraní?

Po minulé sezóně se mi tahle myšlenka hlavou honila. A hodně intenzivně. Měla jsem jasno: po olympiádě v Pchjongčchangu skončím. Ale lidé mi říkali, proč odcházet? A já sama došla k přesvědčení, že ještě není správný čas. Myslím, že podle výkonnosti poznám, kdy mám kariéru utnout. Určitě mi i tělo řekne, že můj čas se naplnil. Nicméně ten čas ještě nenastal. Navíc nyní můžu předávat zkušenosti mladším, což je další motivace pokračovat.

Když jste se dala zdravotně do pořádku po vleklých potížích s kolenem, zradila vás v úvodu letošní olympijské sezóny záda. Přesto jste s bolestmi absolvovala všechny důležité závody. Co vám dodává kuráž překonávat v takovou chvíli potíže?

Nevadí mi trénovat s bolestí. Při závodě je to relativně v pohodě, protože hlava myslí na technickou stránku a bolest si do určitého stupně vůbec nepřipouští. Ale pochopitelně existuje určitá hrana, za kterou se jít nedá a hlava s tím stavem už nedokáže bojovat. Třeba právě s kolenem jsem takový stav zažila. Vždyť já jen ležela a noha mě stejně bolela. To bylo fakt špatné.

Myslíte často na Pchjongčchang, nebo si to zakazujete?

Mám to v hlavě dávno. A prakticky neustále. To začalo vlastně hned po Soči. Už jsem pochopila, jak čas nemilosrdně letí. Závody se strašně rychle střídají. Když jsem nebyla na oválu, jezdila jsem na kole. Přijde mi, jako by hry v Soči byly před dvěma lety.

I přes všechny trable jste si vybojovala právo účasti na patnáctistovce, trojce i pětce. Takže tři medailové starty?

Takhle určitě nepřemýšlím. Jsem nadšená, jak jsem kvalifikaci zvládla, protože záda byla fakt špatná a já přes šest týdnů potřebovala úlevy v tréninku. Neustále jsem musela v přípravě improvizovat, odrazová síla měla k ideálu daleko. Ale věřím, že do startu olympijských her budu v pořádku. Nicméně neztrácím pokoru.

MARTINA SÁBLÍKOVÁ, rychlobruslení
Narozena: 27. května 1987 v Novém Městě na Moravě
Bydliště: Žďár nad Sázavou
Stav: svobodná  
Klub: Novis Team
Trenér: Petr Novák
Největší úspěchy: tři zlaté, jedna stříbrná a jedna bronzová medaile z olympijských her, má 18 titulů mistryně světa (5000 m, 3000 m, 1500 m, víceboj), 5x dominovala mistrovství Evropy ve víceboji, 11x ovládla celkové pořadí Světového poháru na 5000 i 3000 metrů. Na trati 5000 metrů drží absolutní světový rekord (6:42,66 min.). Vyhrála anketu Sportovec roku v letech 2007, 2009 a 2010. V říjnu 2017 převzala státní vyznamenání medaili Za zásluhy. 
Účast na ZOH: Turín 2006 – 4. na 5000 metrů, 7. na 3000 metrů, Vancouver 2010 – 1. na 3000 metrů, 3. na 1500 metrů, 1. na 5000 metrů, Soči 2014 – 2. na 3000 metrů, 1. na 5000 metrů.
Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní