Článek
Za jeho silou nejsou stovky hodin na posilovacích strojích, ale hlavně cvičení s vlastní vahou. V domácí tělocvičně, do které si mnohé náčiní sám vyrábí a kde cvičí přes dvacet let. Až do noci a v zimě třeba jen ve dvou stupních. „Dělám to hlavně proto, že mne to baví a chci být až do stáří zdravý a silný," vysvětluje Jan Stoklasa. A ještě dodává: „Cviky s vlastní vahou jsou podle mě nejzdravější. Nejde to ale hned, je to na roky tréninku." Důležité je proto vydržet.
Kromě legendárních siláků byly pro jedenačtyřicetiletého obráběče inspirací také dvě knížky. Nahý bojovník od Pavla Tsatsoulina a Trénink vězně. Tu napsal Paul Wade. Strávil dvacet let v těch nejtvrdších amerických věznicích a popisuje šest tzv. zlatých cviků s vlastní vahou, díky nimž můžete rozvíjet tělo a mysl. Právě ty teď pravidelně cvičí Jan Stoklasa. „Každý cvik má deset stupňů obtížnosti, od nejlehčího po ten nejtěžší, mistrovský."
I díky těmto cvikům může předvádět své silácké kousky. A těmi, které jsme zmínili v úvodu, to nekončí. Jan Stoklasa má v plánu vyzkoušet i další. Lákají ho hlavně ty, které má na kontě jeho vzor, Američan Dennis Rogers. „Viděl jsem, jak třeba dokáže ohnout francouzský klíč do podkovy. Tohle kdyby se mi podařilo, to by bylo hodně dobrý."
