Rubriky:

Ostatní

Jaroš se s nezdary v horách vyrovnává lépe než před lety

1. listopadu 2006 15:01 - PRAHA

V polovině září odletěli Radek Jaroš, Roman Langr a Kamil Bortl do Nepálu s cílem dobýt sedmou nejvyšší horu světa, 8127 metrů vysokou Dhaulágiri. Extrémní podmínky - množství čerstvého sněhu a silný vítr - je ale na vrchol nepustily. Byť scházelo málo.

 

Radek Jaroš

Jaroš jel do Nepálu s jasným cílem: dobýt svou sedmou osmitisícovku a uzavřít tak první polovinu svého snu o vylezení všech čtrnácti vrcholů nad magickou hranicí. Nakonec se ale při své jubilejní desáté expedici do nejvyššího pohoří světa musel smířit s porážkou.

Už úplný začátek expedice jako by předznamenal věci příští. "Jen dobytí základního tábora bylo svým způsobem dobrodružství. Cestou do basecampu ve výšce 4600 metrů se extrémně zhoršilo počasí, začalo foukat a sněžit a během pochodu nám utekli nosiči. Někteří totiž neměli ani ponožky. Chtě nechtě jsme museli dolů za nimi. Naštěstí jsme se znovu domluvili," líčil Jaroš při středečním setkání s novináři v Praze.

Po překonání počátečních potíží už Jarošovi a spol. nic nebránilo v započetí útoku na vrchol. "Třetí den po dosažení základního tábora jsme zahájili práce ve stěně. Poměrně rychle jsme vybudovali první a druhý postupový tábor. Ten jsme později přestěhovali do výšky 6900 metrů, ale už nám to kvůli spoustě sněhu trvalo mnohem déle," líčil Jaroš.

Z předsunuté "dvojky" zahájili jedné říjnové půlnoci samotný vrcholový pokus. "Podařilo se nám trefit nepříjemný traverz. Brodili jsme se hlubokým sněhem, ale postupovali stále výš. Měl jsem lepší aklimatizaci, takže jsem byl trochu napřed. Až jsem se dostal těsně pod hřeben, po němž vede schůdná cesta na vrchol. Chybělo snad deset metrů. Jenže jsem zjistil, že nemůžu dál," vyprávěl Jaroš. Výškoměr na jeho zápěstí ukazoval 7950 metrů...

Výpadky vědomí, halucinace

"Limitem byl můj stav. Měl jsem mikrovýpadky vědomí. V jednu chvíli se mi zdálo, že na mě někdo mluví. Jako by říkal, že je to špatný. Po několika marných pokusech o pohyb vzhůru mi bylo jasné, že nemám šanci. Otočil jsem se a zahájil sestup. Za chvíli jsme se potkali s Kamilem a Romanem, kluci mysleli, že se vracím z vrcholu. Když jsem jim popsal podmínky, padlo rozhodnutí sestoupit a podniknout další vrcholový pokus později," pokračoval v popisu dění rodák z Nového Města na Moravě.

Během dvou dnů byli zpět v základním táboře, který se během jejich nepřítomnosti téměř vylidnil. "Z původních devíti adeptů na vrchol zbyl jen jeden španělský horolezec, s nímž jsme se domluvili na společném postupu. Vyrazil nahoru den před námi, ale už druhý den byl zpátky. Postup byl nemožný, kvůli čerstvému sněhu hrozily laviny. S těžkým srdcem jsme řekli 'Balíme!'. Tečkou za vším byla šílená noční bouřka, která potvrdila správnost našeho rozhodnutí," prohlásil Jaroš.

Do dnešního dne je patrné, že se nejlepší český horolezec vyrovnává s neúspěchem. "Už se s ale s nezdary vyrovnávám lépe než před lety. Něco je na Messnerově výroku, že nejlepší horolezec je živý horolezec. Taky se říká, že hřbitovy jsou plné hrdinů. A na světě je přece tak krásně," dodal se smíchem Jaroš.

Už nyní má v hlavě plány na další výpravy do Himálají. Příští rok by chtěl vylézt na Gašerbrum I. a II. "Navíc se v té době bude pokoušet o K2 Polda Sulovský. Od Gašerbrumů je to co by kamenem dohodil, takže si asi zaplatím permit i na 'kádvojku' a pokud by podmínky dovolily, vzal bych to všechno najednou," odtajnil. Zatímco na Gašerbrum pojede poprvé, o K2 se v minulosti již dvakrát pokoušel marně.

pn, Sport.cz

Zrušit