Hlavní obsah

Den na paralympiádě s diskařkou Janou Fesslovou

Jan Kalenský, ČPTSport.cz

Jak prožila svůj bronzový den na paralympijských hrách v Pekingu diskařka Jana Fesslová? Posuďte sami...

Foto: Sport.cz

Bronzová diskařka Jana Fesslová na stupních vítězů v Pekingu.

Článek

„Nařídila jsem si budík na půl sedmou, ale z nervozity už jsem byla vzhůru o půl šesté. Postupně ze mě opadla. Mám odtrénováno, takže můžu být v klidu. Na snídani jsem nešla. Většinou hážu na lačno, abych si nepřipadala těžce. Pak už jsem si jen zkontrolovala, jestli mám všechno v batohu – dres, pásky, magnesium, čísla.

Ve čtvrt na osm jsme s trenérkou odjížděli na stadión. Tam jsem se rozcvičila, párkrát si hodila. Jenom z vozíku, abych se zahřála. Fyzioterapeutka Šárka mi ještě rozmasírovala házecí ruku a šla jsem do svolávací místnosti. Znovu na mě trochu padl strach, když jsem viděla soupeřky. Strašně jsem si přála uspět, protože jsem měla pocit, že jsem tomu dala maximum. A nechtěla jsem zklamat svoje nejbližší okolí. Pak jsem si ale řekla, že se nesmím tolik soustředit, ale závod si hlavně užít. Když jsem vcházela na plochu, bylo příjemné vidět tolik lidí. V takovéhle atmosféře jsem v životě neházela, neuměla jsem si to vůbec představit.

Fyzicky jsem se cítila dobře. Snažila jsem se nepřemýšlet a nekoukat na soupeřky. Soutěž trvala přes tři hodiny. Bylo to pro mě náročné. Byla jsem ve stresu hlavně z Číňanek, protože nikde nejsou napsány jejich výkony. Nevěděla jsem, co od nich můžu čekat.

Po závodu jsem čekala na ceremoniál, který jsem si užila. Byl to první moment, kdy jsem si konečně uvědomila, že nemusím brečet, že tu medaili opravdu mám. Trenérce jsem radši řekla, že musíme rychle odjet pryč, než si to zase rozmyslí. Ze stadionu jsem šla úprkem.

Těšila jsem se na druhou hodinu, protože mně vedení výpravy zařídilo návštěvu ve vesnici – přišel za mnou manžel. Do večera jsem už jenom odpočívala. Spadlo to ze mě. Jsem moc ráda, že tu je Pepa a že můžeme být spolu. Relaxovali jsme. Trochu jsme povídali a přijímali esemesky s gratulacemi, kterých přišlo hodně. Přišli od nejbližších přátel a moc nás potěšili. Víme, že všechno myslí upřímně.

Zkoušela jsem jít na oběd, ale nepovedlo se to. Tak jsem si dala alespoň meloun. Jsem toho závodu tak plná, že asi budu schopná najíst se až zítra. Ale to zase tak strašné není, když se na sebe podívám.

Zítra je to poprvé za celý pobyt, kdy nemusím vstávat před sedmou hodinou ranní. To si strašně užiju. Trochu si odpočinu a budu se válet. Ale pak mě čeká ještě další trénink, tentokrát v oštěpu. A tak to poběží až do 14. září.“

Reklama