Článek
Máte druhou zlatou medaili z Pekingu. První jste vybojoval ve stíhacím závodě na dráze, kde jste bral ještě stříbro a bronz. Jak moc vám před časovkou pomohl jediný volný den?
Jeden volný den mezi dráhou a silniční částí byl samozřejmě málo, na druhou stranu jsem neměl šanci vychladnout a vypadnout ze závodního tempa. Příprava na dnešek nebyla zrovna ideální, protože kvůli velkým bezpečnostním restrikcím v Pekingu se ve čtvrtek stala jedna nepříjemná věc. Byl jsem tady v místě závodu odkázaný čekat na sluníčku přes pět hodin na odvoz a neměl jsem možnost schovat se do nějakého stanu. Seděl jsem tu se svým trenérem Viktorem Zapletalem přes poledne skoro pět hodin, takže to bylo hodně únavné. Večer jsem se cítil opravdu špatně, bylo mi trochu zle. Měl jsem možná úpal nebo úžeh, ale přes noc jsem se z toho vyhrabal. Jsem rád, že se mi podařilo trénink, který jsem věnoval dráhovým disciplínám a který je hodně podobný tomu, co je potřeba na časovku, zúročit i na silnici.
Ziskem čtvrté medaile jste překonal svou medailovou žeň z paralympijských her v Sydney, kde jste bral tři cenné kovy. Jaký je to pocit?
Jednou větou: Jsem strašně šťastný!
Časovka je specifická disciplína odlišná od silničního závodu. Co je na ní nejdůležitější a jak během závodu komunikujete se svým trenérem?
Je to velmi podobné stíhacímu závodu na dráze. Člověk musí jet setrvalé tempo na co nejtěžší převod, v maximální rychlosti, v maximálním tahu. Já jsem letos hodně zesílil, přibral devět kilo, tak mám lepší silové předpoklady. Musíte se soustředit jen na svoje tempo a samozřejmě vám pomáhá, když se přibližujete k závodníkovi, který startoval minutu před vámi. Já dostávám pokyny od trenéra, které se týkají nebezpečí na trati, třeba nebezpečných zatáček, abych na to byl připravený. Maximálně když trenér vidí, že jedu opravdu špatnou frekvencí, tak mě na to může upozornit, ale jinak je to čistě na závodníkovi.
Před sebou máte poslední pátý start na XIII. letních paralympijských hrách. Co čekáte od silničního závodu?
Ten závod bude hodně těžký, protože jsou tam sloučené tři skupiny handicapů, z čehož ta moje je jakoby nejvíc handicapovaná, proto si nikdo z naší kategorie nedává moc šancí. Na druhou stranu to bude nádherný závod, přes šedesát závodníků, to už je opravdu klasický peloton a ten závod bude obrovsky napínavý. Já jsem zvyklý jezdit s profesionály, takže pro mě to bude hodně podobné a já se na to moc těším. Nic nemusím, naopak můžu riskovat, zkusit třeba únik, protože nemám důvod na něco čekat nebo být vystresovaný. Ten závod si užiju a pokusím se ho svým soupeřům znepříjemnit, což umím.
