Článek
Z tribuny to vypadalo, že jste si závod užíval.
Vyloženě jsem si ho užíval. Teprve včera jsem našel svoje koeficienty a podle nich jsem si určil, že chci hodit 45,50 metru. Tak jsem naštvaný, protože jsem to o dva centimetry nesplnil (směje se). Tušil jsem, že s tímhle výkonem bych o bronz mohl bojovat. Rus i Číňan byli trochu dál. Předem jsem věděl, že na ně mít nebudu. Věkem i opotřebením nemám šanci dát 50 metrů. V minulosti jsem byl v disku dvakrát čtvrtý, takže bronz je zasloužený.
Mrzí vás, že Číňan překonal váš světový rekord?
Tabulkově na to měl. Čekal jsem, že je to jen otázka času. Světovým rekordmanem jsem byl skoro čtyři roky, chybělo tomu deset dní. V Sydney jsem byl v jednu chvíli, asi hodinu, rekordmanem ve dvou disciplínách. Chci tím říct, že rekord vám vždycky někdo překoná, ale medaili vám nikdo nevezme. Takže mě to nemrzí. Ať to zase chvíli drží někdo jiný.
Jak se oproti minulým hrám změnila konkurence v hodu diskem?
Nemůžu to posoudit, protože moje skupina 57 je sloučená s 58. Byl omezen počet kvalifikačních míst, kvótu naplnili jen ti, co měli šanci na medaili. Číňan je dobrý, sebral mi titul mistra světa už před dvěma lety v Assenu. Ashapatov vyrazil také neskutečně nahoru. Je to kluk, který před třemi lety přišel o nohu. V současnosti je bezkonkurenční. Je to takový Bolt mezi diskaři i koulaři. V obou disciplínách vyhrál ve světovém rekordu.
Jste na své čtvrté paralympiádě. Co se týče atmosféry závodů, kde jste se cítil nejlépe?
Měl jsem to štěstí, že jsem jak v Aténách, tak v Sydney startoval o víkendu, takže byl plný stadion. Podle mě v Číně sportu tolik nerozumějí. Vidí svého atleta a ostatní jim je jedno. A už vůbec nerozumí přepočtovým tabulkám. Někdo hodí nejdál a oni hned jásají, že vyhrál, což ne vždy musí být pravda. Co se týče atmosféry, Sydney bude u mě dlouho na prvním místě. Peking je ale lepší než Atény.
Jak jste spokojen se zázemím ve vesnici?
Nemohu říct popel. Všichni jsou milí, ochotní, úslužní. Nenašel jsem v ničem žádný problém. Bydlení je super lux. O to se postaral Martin Němec. Vždycky jsem míval takovou malou cimřičku a teď máme luxus.
Už jste viděl nějaký basketbalový zápas?
No jo. Chodím každý den. Jen včera jsem musel vynechat kvůli dnešním závodům. Dneska už se moc těším, že po ceremoniálu vyrazíme s Mírou Šperkem na čtvrtfinálové zápasy. Budu fandit kamarádům z německého týmu. Zápasy si užívám. Turnaj má svoji kvalitu. Je to nejhezčí basketbal, který jsem kdy viděl. Člověk vidí, co je všecko možné. Jen už nemám tělo na to, aby to dokázalo. Už toho asi moc neodehraju.
Jako basketbalový trenér ale působit budete, že?
Nemám takové ambice. Možná bych pracoval s dětmi nebo juniory, kteří ještě nejsou zasažení jinými trenéry.
