Článek
Honzo, první start na paralympiádě se povedl parádně, že?
Byl to můj první velký závod, všechno mi asi dojde až zítra. Jsem velice spokojen. Závod byl úžasný, byl to pro mě zážitek. Je to největší úspěch v kariéře. Ale je pravda, že bych mohl hodit ještě víc, takže co se týče výkonu, mám smíšené pocity. Měl jsem do toho v posledních třech pokusech dát víc. Budu toho litovat.
Jaké to bylo, spolu s dalšími dvěma Čechy bojovat o medailové pozice?
Vzájemně si přejeme, takže jsme se povzbuzovali.
K házení jste měli k dispozici anglické kuželky, které vám příliš nesedí. Nakonec vám ale trenérka mohla přinést české. Byla to velká výhoda, že jste házeli každý se svými?
Výhoda to byla veliká. Ty anglické kuželky měly menší hlavičky. Házeli jsme s nimi při tréninku. Špatně se drží a takový výkon bych s nimi určitě nedal.
Od příjezdu čekáte na svou disciplínu, která přišla na pořad až v závěru her. Jak jste čekání prožíval?
Byl jsem nervózní, takže jsem se víc zdržoval v paralympijské vesnici. Nikam do města jsem nechodil. Myslím, že pro mě to byla spíš nevýhoda. Nervozita totiž pracovala. Zkušenější kolegové mi ale hodně pomáhali a povzbuzovali mě.
Jak se vám líbilo na stadiónu?
Při příchodu jsem se rozhlédnul a byl jsem zklamaný, že třetí patro není plné. Pak jsem byl během závodu nadšený, ale když jsme odcházeli, už zase v publiku skoro nikdo neseděl. Závod byl hrozně dlouhý.
Házet před 90 tisíci lidí, to člověk za svoji kariéru mockrát nezažije...
Jestli příště postaví větší stadión, tak možná ano (směje se). Ale je pravda, že zkušenější kamarádi říkali, že tady byla nejlepší atmosféra, co kdy zažili.
Nemrzí vás nakonec, že ve vaší disciplíně nestartoval žádný Číňan? Atmosféra mohla být ještě lepší.
Když jsem slyšel ty ovace a viděl, jak publikum řádí... (přemýšlí). Ale ne. Lepší, že nestartoval. On by byl určitě nejlepší a odsunul by mě na čtvrté místo.
