Článek
Z paralympiády budete odjíždět spokojený, že?
Navýsost. Hodil jsem si osobáček, nový český rekord. Jsou to prodané zkušenosti.
Jak se vám závodilo?
Bylo to nějaké divné. Včera jsem usnul jako špalek. Když jsem se vzbudil, tak jsem si myslel, že se dneska nic neděje. Byl jsem takový chcíplý. Výhoda byla, že jsem na stadiónu nešel na řadu úplně první, takže jsem se ještě dokázal probudit. Když jsem hodil 39,85 metru, byl jsem v šoku. V mém věku, už poškozený na zdraví, to jsem nečekal. Na to, že jsem měl v březnu zlomený odhodový prst, a vůbec jsem nevěděl, jestli s tím půjde házet, to je takový pozdrav z nebe.
Jste za třetí místo rád, nebo jste po očku přeci jen koukal na vyšší mety?
Počítal jsem s tím, že minimálně jeden soupeř mě přehodí. Jaberi se snažil udělat všechno pro to, aby vyhrál na paralympiádě v oštěpu počtvrté. A povedlo se mu to. Trochu jsem doufal v stříbro. Na Egypťana jsem ztratil jen osm bodů. Škoda, těch bronzových v naší výpravě je nějak hodně. Ale co se dá dělat, jsem vděčný za to, co je.
Egypťan vás přehodil až posledním pokusem. To musely být docela nervy.
Větší nervy jsem prožíval v disku. Celý závod jsme totiž házeli ve stejném pořadí, kdežto tentokrát jsme v druhé sérii házeli podle aktuálního umístění od konce. Teď jsem věděl, že se musím koncentrovat na jeden báječný hod. Pokud by se nepovedl, skončím nejhůř čtvrtý. V disku jsem postupně odškrtával soupeře, ale stejně člověk až do konce neměl jistotu medaile.
Které medaile si ceníte víc?
Oštěpařská bude cennější. Jednak proto, že jsem se propadl na čtvrté místo a musel bojovat o návrat mezi nejlepší. Nebylo to o tom, že bych čekal, jestli se zlepší soupeři, ale musel jsem se sám zlepšit a hodit osobák. Je s podivem, že jsem takový výkon byl schopný dát, když jsem oštěp měsíc nedržel v ruce.
