Článek
Ve hře Gin Rummy se rychle zdokonaloval, bylo stále těžší najít soupeře, kterého by neporazil, až se jednoho dne utkal s Harrym "Yonkie" Steinem, který tehdy platil za jednoho z nejlepších. Poté, co Stein utržil zdrcující porážku, kdy v celkem 86 partiích nad Ungarem ani jednou nezvítězil, rozhodl se ukončit svou profesionální dráhu karetního hráče. Říká se, že po té noci už Stein nikdy nebyl stejný jako dřív. Třiadvacet let starý Ungar si tím v hráčské komunitě získal velký respekt a již nebylo pochyb, že jde o nejlepšího hráče v New Yorku. Bohužel, už s ním nechtěl nikdo hrát a kasina mu zakazovala registraci do turnajů.
A tak se vášnivý hráč odstěhoval za výnosnějšími hrami do Las Vegas a zkusil se kromě hraní Gin Rummy živit Blackjackem. Díky fenomenální fotografické paměti si brzy zajistil zákaz přiblížit se k blackjakovému stolu ve všech lasvegaských kasinech. Od té doby přestala kasina v Las Vegas nabízet Blackjack pouze s jedním balíčkem karet.
V roce 1980 se Ungar hledající uplatnění pro svůj výjimečný talent přihlásil do turnaje WSOP. Ačkoli v té době neměl s pokerem velké zkušenosti, podařilo se mu v závěrečném heads-upu porazit Doyla Brunsena a získat svůj první titul šampióna nejvyšší pokerové soutěže. V následujícím roce své vítězství v hlavním turnaji obhájil, a tím si vydobyl své místo mezi nejlepšími hráči světa.
Kokain mu nejdříve pomáhal
Bylo to právě v prostředí vysokých pokerových her, kde si Ungar poprvé přičichl ke kokainu, který mu zprvu pomáhal udržet pozornost během dlouhých turnajů. Ungar mezi pokerovými hráči přezdívaný Stuey "The Kid" byl posedlý hazardem a vyhrané peníze, co nesměnil za bílý prášek, neváhal prohrát v riskantních sázkách všeho druhu, zejména sportovních a dostihových. Jeho život připomínal šílenou jízdu na horské dráze. Když se ho po jednom z turnajů novináři zeptali, jak s penězi z výhry naloží, odpověděl po pravdě: "Prohraju je".
Když v roce 1990 neměl ani na buy-in do WSOP, startovné za něj musel zaplatit jeho přítel a pokerový profesionál Billy Baxter. Třetí den turnaje našli Ungara v hotelovém pokoji v bezvědomí pod vlivem drog, takže nebyl schopen v turnaji pokračovat. Díky tomu, že byl tehdy hráčem s největším počtem žetonů, skončil nakonec i přesto, že nehrál devátý s výhrou 25.500 dolarů.
V průběhu devadesátých let drogová závislost Ungara zdecimovala natolik, že se jeho nejbližší právem báli o jeho život. Na pokerové scéně se objevoval stále vzácněji a mnozí ho jako lidskou trosku už zcela odepsali. O to větším překvapením bylo, když se v roce 1997 objevil v Main Eventu WSOP. Drogami zničený Ungar vypadal bídně, za modrými brýlemi schovával rozpadlou nosní přepážku, evidentně nebyl v dobré fyzické kondici. Avšak zakrátko všem jasně ukázal, že ve zbídačeném těle stále vládne mimořádným talentem obdařený Stu Ungar, jakého si pamatovali, a který nemá soupeře. Turnajem lehce proplul až k vítězství. Za svůj neuvěřitelný comeback na pokerové výsluní inkasoval 1.000.000 dolarů.
