Převrat ve Wimbledonu! Klasiku střídá úplně jiná hra

Wimbledon za posledních šestnáct let prošel výraznou proměnou. Slovutný centrální dvorec dostal zatahovací střechu, přesto by se hráči pravděpodobně raději žádných změn nedočkali. Tou pro ně nejpodstatnější změnou je neustálé zpomalování povrchu.

Tenisoví příznivci na jihozápadě Londýna byli zvyklí na útočný tenis, dechberoucí přestřelky na síti, výměny plné slajzovaných úderů. Wimbledon 2018 přinesl mnohé fantastické momenty, ale byly tak trošku z jiného soudku než jsou angličtí fanoušci zvyklí. Letošnímu ročníku dominovala hra od základní čáry plná topspinových úderů, které byly na aktuální wimbledonské trávě mnohem účinnější. Rafael Nadal na tiskové konferenci před turnajem prohlásil, že se mu zdá letošní tráva trochu jiná než obvykle. „Letos se mi zdá tráva o trochu vyšší. Těžko říct proč, možná kvůli neuvěřitelnému počasí ji chtějí takhle chránit".

Tráva byla viditelně pomalejší, míče se na drsnějším podkladu nesklouzly a ztrácely rychlost. Ke všemu bylo v Londýně nezvykle suché počasí. Kouč Tomáš Krupa, jehož svěřenkyně Karolína Plíšková vypadla v osmifinále, pomalý povrch při dotazu na nepřesvědčivý servis Plíškové potvrdil: „Taky si ale musíme uvědomit, že tráva je letos vlivem počasí extrémně pomalá." Pro tenisové fajnšmejkry, jejichž oblíbenci nejsou ortodoxní antukáři, slova nehezká.

Celá proměna začala v roce 2002. Do roku 2001 totiž byly kurty ve wimbledonském areálu poskládány z několika druhů trávy. Od roku 2002 se na populární adrese SW19 hraje na travnatých dvorcích, které tvoří pouze jílek vytrvalý. Sami pořadatelé toto rozhodnutí odůvodňují lepší rekonvalescencí povrchu, útočný tenis však pláče.

Stačí několik příkladů, hráči typu Djokoviče by to v původních podmínkách zřejmě nikdy nedotáhli až k zisku slavné trofeje. Populární Nole se stal stabilním členem Top 5 v sezóně 2007, přesto se do prvního wimbledonského finále probojoval až v roce 2011. Od té chvíle získal tenisový grál již čtyřikrát. Zajímavě vychází srovnání s Rogerem Federerem.

Legendární Švýcar nastoupil ke svému prvnímu Wimbledonu v roce 1999. Zažil tak obě varianty travnatého povrchu. Stylem hry je Federer excelentním travařem. Jeho hru zdobí vynikající servis, plochý forhend a řezaný bekhend, často také praktikuje styl servis - volej. Djokovič je svým pojetím naopak hráč, který se výjimečně hodí na tvrdý povrch. Na trávu ovšem jeho hra tolik nepasuje. Díky aktuálním tenisovým trendům však má od roku 2011 ve sbírce dvakrát více wimbledonských trofejí než Federer.

Studie BBC porovnávala servis Federera o stejné rychlosti v letech 2003 a 2008. Rychlost po odrazu míčku se drasticky snížila a odskok zvýšil (viz. obrázek v galerii). To vše znamená pomoc pro hráče na příjmu.

Němec Dustin Brown, specialista na travnatý povrch, loni prohlásil, že Wimbledon již není nejrychlejším turnajem mezi grandslamy. „Mám pocit, že v Paříži se občas díky kurtům a balonům hraje rychleji než tady. Je to trochu smutné, protože útoční hráči jako Feliciano López nebo Gilles Müller kvůli tomu nemohou tolik využívat servis - volej. Bylo by hezké, kdyby každý povrch měl vlastní charakteristiku. Wimbledonská tráva by měla být rychlejší."

Právě Španěl Lopez se v letošním ročníku potkal ve druhém kole s Argentincem Del Potrem. Lopez má ve své hře všechno, co by měl travnatý specialista mít. Del Potro trávu příliš v oblibě nemá. Jeho nejlepším výsledkem ve Wimbledonu bylo semifinále z roku 2013. Letošní podmínky však byly pro Del Potra prakticky ideální. V tenise není důležitá pouze rychlost povrchu, ale také odskok a ten letošní byl extrémně vysoký. Del Potro nechal Španělovi pouhých sedm her.

Vyšší odskok potvrdil také John Isner, který po postupu do osmifinále prohlásil, že ve Wimbledonu panují ideální podmínky pro hru Rafaela Nadala. Zajímavým krokem, byť to na první pohled nevypadalo, bylo odstoupení Andyho Murrayho. Bývalá světová jednička byla tvrdě kritizována po odhlášení z loňského US Open, těsně před samotným startem turnaje. Z letošního Wimbledonu se Skot odhlásil znovu jen pár hodin předem. Pro Murrayho hru je stěžejní nízký odskok a rychlejší povrch. Možná právě i letošní podmínky tak přispěly k odhlášení dvojnásobného wimbledonského šampiona. Rychlost kurtů vyjadřuje vzorec CPI. Podle něj byl loňský Wimbledon pomalejší než Australian Open a jen těsně rychlejší než US Open.

Tráva ve Wimbledonu přitom bývala vždy tím nejrychlejším grandslamovým povrchem. O tom, jak se časy mění, vypovídá pohled do roku 1980. Tehdy se hrál celodvorcový tenis, kdežto při loňském finále Federer - Čilič byl prostor u servis lajny téměř netknutý (snímek porovnávající stav je v galerii).

Zajímavé je, že organizátoři dávají vinu za pomalé podmínky počasí, ale během přípravných travnatých turnajů bylo sucho a horko i ve Stuttgartu nebo v londýnském Queensu. Tráva tam ovšem vypadala velice rychle, odskok byl nízký, srdce fanoušků stylu servis - volej plesala. Snad se tento pomalu vymírající styl jednou vrátí zpět i do Mekky tenisu.