Článek
Kterou olympiádu jste sledoval jako úplně první v životě?
Když se konala v Los Angeles, tak mi bylo šest, čili mě minula. Ale vím, že v Soulu vyhrál Mečíř ve finále s Mayottem. To byla první olympiáda, kterou jsem vnímal. Ale ráno jsem kvůli tomu nevstával. Bylo mi deset, to jsem potřeboval spát. (směje se)
Býval jste později zapálený olympijský divák?
Určitě, sledoval jsem všechny sporty. Tenis moc nedávali, ačkoli finále v Barceloně 1992, kde vyhrál Rosset, jsem v televizi určitě viděl. Atlantu jsem sice nějak moc nesledoval, ale pak už zase jo. Sydney, Atény. Snad se nic nestane a Peking bude i mojí olympiádou a všechno zažiju na vlastní kůži.
Je už mezi tenisty olympiáda tématem?
Jo, vnímáme ji jako něco speciálního. Máme svoje grandslamy, které jsou pro nás moc důležité, ale zase jsou každý rok.
I vaše okolí vám dává najevo, že Peking bude úplně něco jiného, než každý týden zažíváte na okruhu ATP?
Všichni to cítí. Aby pořadatelé dostali do Číny co nejvíc hráčů ze špičky, tak to bude normálně bodovaný turnaj. Je tam 17 hráčů z první světové dvacítky, víceméně je to další grandslam sezóny.
Jsou mezi tenisty takoví, kteří by do Číny nikdy nejeli kvůli porušování lidských práv tamním komunistickým režimem?
V Pekingu se koná i turnaj ATP a jezdí tam kvalitní hráči ze světové špičky. Nevím o nikom, kdo by tam nechtěl jet kvůli tomu, že je to právě v Číně. Roddick s Fishem sice v Pekingu nebudou, ale oni obětovali olympiádu kvůli přípravě na US Open.
Říká se, že špičkoví tenisté jsou zhýčkaní. V Pekingu vás ovšem naženou do olympijské vesnice.
Já se na to ale hrozně těším! Bude to unikátní záležitost. Je to moje první olympiáda a chci to zažít se vším všudy. Strašně rád bych třeba šel na atletiku, plavání, skoky do vody. Uvidím, na co bude čas. Ale tuším, že kromě tenisu na nic.
Ví se o vás, že máte hodně kamarádů mezi hokejisty. Znáte se s někým dalším z české výpravy kromě tenistů?
Znám se s Honzou Železným. To byl vždycky můj sen, vidět ho mrsknout oštěpem pod olympijskými kruhy. Ale to jsem prošvihl. Já ani pořádně nevím, kdo tam jede. Jen doufám, že se budeme všichni podporovat a bude to zážitek.
Železný tam ale bude, čili se půjde podívat on na vás.
Takže to bude přesně naopak. (smích)
Zahrajete si v krásném novém areálu…
Nad kterým se bude vznášet vrstva smogu.
Přesně tak. Tenisté na tom budou možná nejhůř ze všech sportovců.
Běžet v takových podmínkách maratón asi taky není ideální.
Ale vy můžete být na kurtu každý den přes dvě hodiny, k tomu čtyřhra.
Hmm, to je pravda. Co jsem slyšel od lidí, kteří tam byli, tak než si zvyknete, pálí vás oči, slzíte.
Dá se proti tomu nějak bránit?
Jednou jsem to zažil v Mexiko City: Nad městem ležela smogová deka. Musím si vzít víc balení kapek do očí. Hraju v čočkách, taky bych nemusel nic vidět.
Máte pověst člověka, který neustále překvapuje. Diváky na kurtu bavíte svéráznými tanečními kreacemi, v San Jose jste se oblékl do dresu tamních hokejistů Sharks. Co chystáte na prověřené a disciplinované čínské publikum?
Tak to ještě nevím. Já budu hrát klasicky v té své „vlajce“ (triko v národních barvách, které Štěpánek poprvé oblékl v daviscupové baráži se Švýcary – pozn. aut.)
Na turnajích míváte své oblíbené restaurace, ale v Pekingu se nedoporučuje jíst mimo olympijskou vesnici. Budete pokoušet štěstí?
Určitě ne. Já hlavně věřím, že tam budou vařit i česká jídla. To je pro mě vždycky příjemná změna a velká vzácnost. Když jsme v dubnu na Davis cupu v Moskvě bydleli v Českém domě, tak jsem se těch našich dobrot nemohl nabažit.
Než si ale dáte svíčkovou v Pekingu, čekají vás ještě dva turnaje.
V pátek letím do Toronta, pak do Cincinnati. Ještě před olympiádou potrénuju na Floridě a odtud vyrazím do Pekingu..
Odletíte na olympiádu už jako hráč světové desítky?
Rád bych.
Jenže zrovna na těch nejbližších turnajích obhajujete hodně bodů.
Budu to mít těžké. Vyhrál jsem loni v Los Angeles, pak semifinále v Montrealu. Ale já to moc neřeším. Když jsem dobře připravený, tak se mi to vrátí zpátky ve výsledcích. Hlavně chci hrát konstantně dobrý tenis. Jestli mi jeden týden spadne tolik bodů a druhý týden naskočí tolik, tím se netrápím. Každý týden máte novou šanci něco udělat. Hlavně bych chtěl být v desítce na konci roku, abych mohl hrát Turnaj mistrů, to by bylo něco!
V této sezóně si opravdu konstantní výkonnost udržujete.
Jsem totiž konečně zdravý! S výjimkou týdne před Wimbledonem. Ale nebylo to nic vážného, dal jsem se rychle dohromady.
Jenže na grandslamových turnajích vás pronásledují ty nešťastné pětisetové zápasy…
Smůla, no. V Paříži s Ferrerem, ve Wimbledonu s Južným… Ale to už je historie, nezměním to. Tak se dívám před sebe. A tam je olympiáda.
Dost lidí mluví o tom, že větší šance na medaili je ve čtyřhře, kde nastoupíte s Tomášem Berdychem. Kromě bratrů Bryanových není zase tolik deblových specialistů z jedné země. V tomto ohledu byste mohli mít větší šanci.
Bude to jiné než na turnajích. Spousta výborných párů musí být rozdělena. Ale třeba se dají dohromady singlisté ze stejných zemí stejně jako my s Tomášem a úroveň se ještě zvedne.
Říkáváte, že když hrajete spolu, tak to vždycky stojí za to. Z deseti zápasů jste s Berdychem sedmkrát vyhráli a porazili i skvělé páry Aspelin–Knowle nebo Bhupáthí–Knowles.
Nemáme špatnou bilanci, co? Taky toho ale moc neodehrajeme. Přece jen kariéru v singlech stavíme výš. Já bych rád v Pekingu uhrál něco na obou frontách.
Postup do čtvrtfinále grandslamového turnaje byste bral jistě jako úspěch, ale v Pekingu byste z takového výsledku asi odvázaný nebyl.
Tak nějak. To vám zůstanou jen vzpomínky na to, že medaile byla strašně blízko. Jinak nic.
