Článek
Včera trénoval v Ostravě pod dohledem táty Vlastimila a bratra Martina. „A v pátek dorazí i nejdůležitější osoba, což je maminka,“ upozorňoval otec dvou synů. Ve středu s nimi alespoň stihl poobědvat v hotelu Atom. „Neviděli jsme se s Radkem hrozně dlouho, ale je pěkné, jak se mu daří. Však je za tím celoživotní práce. Mám z toho radost.“
Mladšího potomka měl pod tenisovým dohledem až do jeho osmnácti let. „Nenechám někoho cizího, aby mi kluka zkazil,“ žertoval. „Tátovi vděčím za celou kariéru,“ tvrdil Radek, který pro rodinu a kamarády sháněl 70 lístků. „Přijedou Hujeři,“ vtipkoval hned táta Vlastimil, který jinak syna sleduje převážně jen v televizi. „Máme spoustu programů, takže jsem v obraze. Ale taky potřebuju klid. Koukat na tenis ve sportbaru a poslouchat chytré řeči štamgastů, to pro mě není.“
Kdysi válčil na kurtech i Štěpánkův starší bratr. „Mám s Radkem aktivní bilanci 11:9! Však jsem to včas utnul,“ smál se Martin, povoláním policista na operačním středisku. Tenisové dovednosti se mu dál hodí. Třeba na policejním mistrovství světa. „Když na nás vyrukovali Rumuni, za které nastoupili dva bývalí daviscupoví reprezentanti a dokonce i Cruciat, který byl tehdy asi stodvacátý na světě, tak mi to brácha ani nechtěl věřit.“
Letos má Štěpánek na okruhu ATP skvělé zápasové skóre 16:3. Ale byly i jinačí doby. „Jestli jsem Radkovi uměl říct, že hraje na h...o? To jsem uměl vždycky,“ prozradil Vlastimil Štěpánek. „Teď ale předvádí fantastický tenis,“ dodal rychle. A jeho tip na výsledek víkendové bitvy? „Vyhrajeme 4:1,“ hlásil neochvějně.
