Článek
Problémy s kolenem, kvůli kterým jste skrečoval už v prvním kole tenisového turnaje v Madridu, jsou tedy minulostí?
Určitě. Překonal jsem to. Několik dnů už makám naplno a nelimituje mě vůbec nic.
Natrénoval jste takové dávky, jaké jsou před French Open potřeba?
Kvůli kolenu jsem týden nedělal nic, ale beru to spíš pozitivně. Strávil jsem nějaký čas u rodičů, kde to bylo moc fajn. Alespoň jsem si před Paříží pěkně odpočinul (usmívá se). Než turnaj začne, pár tréninků ve Francii určitě ještě stihnu, to se nebojte.
Pařížská antuka moc nepřeje útočným hráčům jako jste vy. Co pro vás v Paříži bude úspěchem?
Loni jsem na French Open prohrál ve čtvrtém kole s Ferrerem, takže bude co obhajovat. Vždycky ale jedu na turnaj, abych se dostal co nejdál.
Do Paříže jste odletěl jako devatenáctý hráč světa. Jste s takovým vývojem sezóny spokojený?
Ten nový systém bodování mi pozici trochu ztěžuje. Vlastně pro všechny hráče je to těžké. Obhájíte výsledek a stejně se vám nějaké body odepíšou. Pro mě je takhle náročná hlavně první půlka roku.
V úvodních měsících roku jste měl životní formu. Jak jste tedy spokojený s antukovou částí sezóny před jejím pařížským vrcholem?
Loni to bylo o něco lepší, to je pravda. Dostal jsem se před rokem do semifinále v Římě, kde jsem porazil Federera. Ale třeba v Barceloně jsem teď předváděl slušný tenis. Prohrát ve čtvrtfinále ve třech setech s Davyděnkem není ostuda. V Madridu jsem ale bohužel musel vzdát, takže na pořádný antukový výsledek letos ještě čekám. Nejlepší by bylo, kdyby přišel v Paříži.
Na Roland Garros jste ovšem za šest svých účastí zažil pět pětisetových porážek. Není pro vás Paříž něčím zakletá?
Jejda, to ani nevím. Neřekl bych, že je zakletá. Líbí se mi tam a mám na ni fakt krásný vzpomínky.
I na fanoušky, kteří jsou při zápasech s francouzskými tenisty vůči jejich soupeřům hodně nepřátelští? Však jste to několikrát poznal.
Jak bych to jen řekl... Paříž mám prostě rád (pousměje se).
