Článek
První grandslam a hned takový úspěch. To asi chvíli budete ve víru oslav, ne?
No to asi ne. Mně to zatím moc nedošlo. Hned taky letíme do Tasmánie na další pětadvacítku (turnaj s dotací 25 tisíc dolarů – pozn.). Uvidíme, jestli mi to docvakne později (směje se).
Byla jste před finále na centrkurtu nervózní?
Ze soupeřky ani z diváků ne. Spíš z rozhovorů. Já nikdy na kurtu nemluvila na mikrofon. Pořadatelé ale řekli: Nechceš, nemusíš. Nakonec to bylo v pohodě.
Nemrzí vás, že jste si finále nezahrála proti sestře Kristýně, kterou vyřadila právě Britka Robsonová? Kdo by vlastně ten váš souboj dvojčat vyhrál?
No to nevím, hrály bychom obě nadoraz. Ale takhle jsem hrála asi ještě víc naplno. Podržel mě servis. Říkali mi, že jsem měla 13 es. Podání mi moc pomohlo.
Radila vám, jak na soupeřku, i Kristýna?
Viděla jsem kus jejich zápasu. Něco mi říkal taky trenér (Jan Bedáň – otec bývalé tenistky).
Jediný set jste v turnaji ztratila v semifinále s Číňankou. Byl to nejtěžší zápas?
Tam ona měla dokonce mečbol. Trenér si dokonce myslel, že nechci vyhrát. Naštěstí to dobře dopadlo. Pánbůh mě má asi rád. Ale finále bylo taky těžké.
Občas se vám se sestrou říká „české Williamsovy“. Lichotí vám to?
Obě jsou dobré, tak proč ne?
Takže je berete jako svůj vzor?
To zase ne. My se ségrou mezi ženskými vzory nemáme. Tady nám ale dali vyplnit nějaký dotazník, takže ségra napsala jako tenisový vzor Tsongu a já Safina.
Brzy vám bude osmnáct, budete hrát ještě juniorské turnaje?
Určitě bych se ráda někde dostala do hlavní soutěže. Když to nevyjde v Paříži nebo ve Wimbledonu, tak ještě půjdu hrát juniorku.
