Článek
Semifinalistka Wimbledonu... Nepřipadáte si opravdu trochu jako ve snu? Já vlastně vůbec nevím, co říct. Jsem z toho fakt rozhozená. Je to jako nádherný sen.
Čtvrtfinále s Kanepiovou jste odehrála jako v transu, hlavně jeho závěr. Předvídala jste takhle těžký a dramatický zápas? Už v prvním setu, když jsem prohrála servis, tak jsem věděla, že to nepůjde tak lehce jako třeba s Wozniackou. Kaia perfektně servírovala a já na její podání vlastně neměla skoro šanci. Už jsme spolu ale hrály několikrát a ona vždycky v určité fázi udělala chybu a nabídla mi tím možnost vrátit se do zápasu.
A to se opakovalo i v úterý... V tie-breaku jsem odvrátila tři mečboly a to mi dodalo sílu. Ale byla jsem tak psychicky vyflusaná, že jsem ve třetím setu vůbec nevěděla, co se kolem mě děje, jak ty gamy jdou strašně rychle.
Bylo to 0:4 a 2:5, to už vypadalo opravdu katastroficky. Podívala jsem se na trenéra Davida Kotyzu, jak mi strašně drží palce, a řekla jsem si, že to prostě zkusím a podařilo se mi Kaiu brejknout, tam byl ten zlom.
Novináři vás po utkání trápili skoro dvě hodiny, kdo všechno vám už stačil gratulovat? Hned po zápase za mnou přišla Martina Navrátilová, to mi udělalo ohromnou radost. Taky Helena Suková. Gratulací bylo moc.
Na grandslamech jste nikdy rodinu neměla. Přijedou za vámi z Fulneku na semifinále? Přijedou! A bude to premiéra. Ale řekla jsem si, že když postoupím, tak je tu chci mít. Za to, jak mě mamka s taťkou vypiplali, si to opravdu zaslouží.
Měla jste v tom shonu už čas myslet na samotný zápas proti Sereně Williamsové? Moc ne. Probereme to s koučem. V Austrálii jsem s ní letos prohrála 2:6, 1:6, ale ty výměny se daly hrát... Druhá věc je, že ona je schopna vrátit neuvěřitelné míče. Budu prostě chtít hrát svůj nejlepší tenis a uvidíme, co z toho bude.
