Berdych bilancuje: Nejvíc mě nakoplo čtvrtfinále Wimbledonu s Federerem

Je to hezké a potěšilo mě to. Patří to prostě k našemu tenisu jako ocenění za celou sezónu. Ta uplynulá pro mě byla hodně povedená, a tak myslím, že jsem si toho kanára fakt zasloužil. Musím ale ještě nějaké posbírat, abych předstihl Jirku Nováka, ten jich má šest. Ještě nějaký rok na to mám.

Především se budu muset ještě zlepšit, abych udržel pozici, kterou jsem si vypracoval. Je ale jasné, že teď už ta lepší místa nebudou přibývat tak rychle jako letos. Když ale dokážu zopakovat, co jsem předváděl, možná přidám i něco navíc, tak svou pozici na žebříčku třeba alespoň o jedno místo vylepším. Kdyby to vyšlo a zahrál bych si znovu i Turnaj mistrů v Londýně, bylo by to skvělé.

Byl nejúspěšnější v kariéře, takže těch pozitivních momentů tam bylo strašně moc. Těžko říct... Mám-li jeden vybrat, tak asi čtvrtfinále s Federerem ve Wimbledonu. Vítězství mě vlastně nakoplo až do finále. To se každý den nestává.

Jsem rád, že se mi povedly oba zápasy. Přece jen, tenisového tréninku jsem zatím neměl tolik, abych mohl říct, že jsem stoprocentně připravený. Byl jsem ze sebe ale docela příjemně překvapený.

To je ještě docela daleko. Ta čtyřhra se seběhla hodně narychlo. Naštěstí to nebylo tak, že bych byl v pyžamu u televize (směje se). V době, kdy mi volali, jsem ležel doma na masérském stole. Po dohodě s kapitánem družstva Jardou Navrátilem jsme to dali dohromady.

To je pravda, kapitán se mě ptal, jak se cítím, a protože bylo ještě dost času rozehrát se, připravit, nachystat, kývl jsem. Týmové soutěže a takové situace mám docela rád. To je, proč tenis hraju. Tlak jsem necítil. Užíval jsem si to.

V Prostějově jsem do 27. prosince. Budu se dál připravovat, teď už je jednoznačnou prioritou herní stránka věci. Pak odlétám do Abú Dabí, kde mě čeká čtyřdenní exhibice pro šest hráčů. Následuje turnaj v Čennaí a pak už přesun do Melbourne na první grandslam sezóny. Blíží se to.