Článek
Nenápadný, vytáhlý mladík, který se po návratu z amerického turné těšil na sledování hokejového finále a na odpočinek bez rakety na chalupě s rodiči. "A taky jsem ten, kterému v poslední době strašně vylétlo na kurtu sebevědomí. Najednou vidím, že se dá hrát i s takovými hvězdami," smál se čtyřiadvacetiletý hráč.
Vyhrál dva turnaje, a tak brusle odložil
Jeho příběh tak trochu připomíná sportovní kariéru Jaroslava Drobného. Ten ale kdysi v hokeji reprezentoval a v tenisu dokázal vyhrát Wimbledon... "Jsem všestranný asi díky tátovi. To on mě vedl k několika sportům zároveň," tvrdí Hernych.
Tenis hrál od devíti. V létě více, v zimě v hale jen tak jednou týdně. Nic vážného, žádné velké ambice, hlavně pro zábavu. "Bylo to prostě tak, že v létě byl na prvním místě tenis a v zimě hokej," doplňuje Hernych. A tak to vedl až do 16 let. Proč pak praštil s hokejem? "Vyhrál jsem dva menší turnaje a to byl ten impuls. Roli hrálo i to, že v tenisu si člověk vše musí uhrát sám. To mě lákalo."
Byl docela flink
Z Bohemians zamířil na Štvanici do I. ČLTK, kde dostal perfektní podmínky. "Halu, trenéra, míče. Všechno strašně nákladné a já to měl zadarmo. Nemohu jim zapomenout, co pro mě udělali. Teď už druhý rok trénuji s panem Hřebcem," říká Hernych. V přípravě je prý poctivec, ale vždy takový nebyl. "Až do osmnácti jsem byl docela flink," přiznává.
O to neuvěřitelnější je jeho současný žebříčkový skok, a hlavně výsledky na velkých podnicích v Indian Wells a v Key Biscayne. Na začátku roku byl 250. na světě: "A myslel jsem, že tato sezóna bude jako každá jiná. Nevýjimečná." Na Australian Open ,vyhučel' v 1. kole kvalifikace a zklamaně se trmácel přes půl světa domů.
Safin je sympaťák
"Ale to byl zlom. Já byl v Melbourne přemotivovaný a zjistil jsem, že to takhle nepůjde. Srovnal jsem si vše v hlavě." Na challengeru v polské Wroclavi vyřadil v semifinále Slováka Hrbatého, který předtím vyhrál dva turnaje v Austrálii, a byť Hernych finále nezvládl, vše se otočilo k lepšímu. "Tam jsem zjistil, že to jde. Člověk se nesmí zatěžovat jménem soupeře, nějak se bát. Hlavní je hrát si svoji hru a nekoukat kolem."
A největší průlom přišel v Americe. V Indian Wells Hernych zvládl kvalifikaci, v 1. kole i Rusa Davyděnka a najednou stál na obřím centrkurtu proti Safinovi. Prohrál 4:6, 6:7. V čem byl soupeř lepší? "Docela jsem se divil, ale jen v servisu. V tom je velký rozdíl. Ale od základní čáry to bylo úplně vyrovnané," popisoval. "A překvapilo mě i to, jaký je to sympaťák, i když vypadá, jako že by člověka zavraždil..."
Viděl Philippoussise a triko si nesvlékl
Ještě úspěšnější byl Hernych v Key Biscayne. Zase se probil do hlavní soutěže, v níž šokoval Santora, ve druhém kole Philippoussise a jen o pár míčků nestačil na Španěla Robreda - padl 6:7 ve třetím setu.
"Philippoussise jsem normálně přehrál. Blbý ale bylo, že když si převlékal zpocený triko, tak holky ječely nadšením a já, když jsem se podíval na sebe, jsem si to své raději nechal. I když jsem taky potřeboval suchý," smál se Hernych.
Dalším cílem Davis Cup
Porážka se Španělem jej však hodně mrzela. "Bylo to o takový kousíček... Mohl jsem mít o šedesát bodů víc. První stovka není daleko."
V pondělí se objevil na 138. místě žebříčku, cíle si ale nedává. "Jako malý jsem chtěl být první na světě, to už mě ovšem přešlo. Ale Davis cup, ten mě láká neskutečně. Mám strašně rád týmové soutěže."
