Článek
Nač ten spěch?
Chtěl jsem být jako první na tréninku a trochu se klouzat. Jde o to aklimatizovat se, abych se nezavařil a zase si oživil antukové návyky. Pro mě je Davis Cup srdeční záležitostí, musím jít příkladem.
Nepřemlouval vás parťák z deblu Paes k malé oslavičce turnajového vítězství? Přece jen to byl jeho padesátý titul v deblu...
Oslava nás čeká asi v Monte Carlu, až se zase uvidíme. Ani Australian Open jsme neslavili. Jenže za dvě a půl hodiny po finále mi z Miami letělo letadlo. Všichni opouštěli areál a cesta, která trvá normálně dvacet minut, trvala padesát. Tak jsem se docela zpotil v autě, ale dobře to dopadlo. Už jsem měl ale zabaleno, žena mě čekala a mazali jsme na letiště.
Jaká byla na prvním tréninku pražská antuka?
Je to takový tmavší kurt. Každý den se asi budeme bavit, co je potřeba vylepšit, aby nám co nejvíc vyhovoval. Mně to je víceméně jedno. Ale Tomovi (Berdychovi) by asi sedělo, aby to skákalo výš a dostal se ke svým ranám od základní čáry.
Jste rád, že tentokrát na druhé straně kurtu nebude nejlepší hráč planety Djokovič?
My se v Miami vídali každý den a říkal mi, že jede na dovolenou na Bahamy. Ráno jsem zase od někoho slyšel, že prý jede sem. Ale to se asi nestane...
V Praze jste hrál naposledy v roce 2007 baráž proti Švýcarům, jak na vás O2 Arena po pěti letech zapůsobila?
Mám tady pořád husí kůži. Byla tu nezapomenutelná atmosféra. Je to pořád jeden z mých největších zážitků, i díky tomu stavu, v jakém jsem dohrával (v tie breaku třetí sady byl dlouho ošetřován, ale i se zraněním dovedl do vítěz-ného konce rozhodující duel s Wawrinkou – pozn. red.). Věřím, že fanoušci nás poženou dopředu jako tehdy.
